Taky by se šlo dohodnout o tom, kolik střed v roce by Klaus obědval coby prezident a kolik prezidentských obědů by pořádal Švejnar, tam by jistě byl negociační prostor, protože by přece bylo opravdu nepěkné, kdyby se klíče od svatovítské katedrály předávaly po polívce nebo nedejbože před moučníkem. Jenže tohle je čistě akademická úvaha, protože něco podobného nejde. Úřad je jen jeden a ve volbě vítěz bere všechno, tedy stane se prezidentem a poražený nebere nic, stane se neúspěšným prezidentským kandidátem, což je poněkud trapná pozice.

Za situace takřka absolutní rovnováhy není divu, že obě strany zápolí tak úporně. Naší demokracii bývá dávána – oprávněně – za příklad demokracie americká. Připomeňme ale doslova šílený zápas George Bushe a Al Gora ve volbách v roce 2000, kdy o Bushově vítězství musel rozhodnout Nejvyšší soud a navíc Bush tenkrát nedostal větší počet hlasů než jeho soupeř. I tam šlo gentlemanství stranou a bitva to byla na pohled věru nevábná. Takže to další kolo bude vypadat úplně stejně. I kdyby se konalo za půl roku, hlavy nevychladnou. Obě strany nasadí veškeré myslitelné prostředky a budou si nastavovat nohy a dávat napínáčky na židle a kliky od záchodu mazat zubní pastou, aby toho druhého trefil šlak – tohle funguje nejvíc, jak se ukázalo, protože odúmrť volitelů stála Klause vítězství v druhém kole.

Zase budou lidi bědovat nad pokleslostí politické kultury. Příklad vytí na nesprávný strom! I to je důsledek výsledků voleb a jestli z toho všeho plyne nějaké poučení, pak takové, že se zase ukázalo, jak strašně moc záleží na každém hlasu a občané by si to měli pamatovat při příštích volbách a mělo by je to přimět, aby se k urnám dostavili a svoje hlasy do té škvíry hodili.