Původně jsem chtěl nadepsat svoji glosu „Je to jak u blbejch‟, ale raději jsem sáhl po názvu povídkové sbírky Kurta Vonneguta, připadá mi výstižnější. Ne, opravdu jsem dnes nemusel v okurkové sezóně hledat námět. Vědci totiž zjistili, že ve výčtu devíti nejvýraznějších opozičních politiků jsou Andrej Babiš, Petr Macinka, Tomio Okamura a Filip Turek. Na špici je ovšem prezident republiky Petr Pavel, Babiš je o stupínek níž. Martina Kupku může potěšit, že vede o procentíčko nad svým rivalem Vítem Rakušanem a má dvakrát tolik než Petr Fiala. Devítku opozičních lídrů uzavírá Pirát Zdeněk Hřib.

Co že je to za pitomost? Nemylte se. Je to seriózní výsledek průzkumu vedeného renomovanou agenturou NMS pro server Novinky.cz. Háček je zřejmě tom, že výzkumníci tázaným nepředložili seznam opozičních lídrů s výzvou, aby si z nich vybrali. Prostě se lidí zeptali, kdo je podle nich nejvýznamnější opoziční politik a takto vznikl ten groteskní žebříček, který opravdu vede k závěru, že žijeme v opičárně.

Nesuďme ale unáhleně. Na pohled bláznivý žebříček má vypovídací hodnotu. Na první pohled ukazuje, jak málo lidé rozlišují mezi pojmy „politik‟ a „opoziční politik‟ či „vládní politik‟. Kdyby rozlišovali, tento žebříček by vypadal zcela jinak.

O čem dále svědčí? Teď se pustím do toho, čemu se říká „uhlířské psychologizování‟. Výzkumníci se ptali na opoziční předáky. Jak lidé vidí opozici? Že je to v demokratickém režimu moudrá oponentura, nastavující vládě zrcadlo a produkující alternativní varianty? Ne. Spojují si to se zápasem, řevem a okopáváním kotníků. Proto se na špičku dostal Petr Pavel a hned za ním Andrej Babiš a pak s odstupem Macinka, Turek a Okamura. Je tedy úspěch, že se do seznamu dostali z devíti uvedených aspoň čtyři skutečně opoziční lídři. Znamená to, že určitý segment občanů opravdu rozlišuje opozici a vládu a ví, kdo je kdo. Kolik takových občanů je? No… Kupka s Rakušanem dostali osm, respektive sedm procent, zdaleka ne deset procent politicky orientovaných občanů. Zejména by si to měli zapamatovat stoupenci přímé demokracie. Například Tomio Okamura, dle průzkumu tříprocentní opoziční lídr.