Disentní postoj Orbánova Maďarska vůči ruské dobyvačné válce na Ukrajině vyvolal velké pnutí ve Visegrádské čtyřce. Dost možná, že kdyby to opravdu byl natvrdo definovaný pakt, byl by zralý na rozpad, jenže tak to není, je to spíš volné sdružení. Volnost, jak známo, lépe odolává otřesům než rigidita. Pojivem soudržnosti jsou společné zájmy. Ty se jasně ukázaly ve slovenském Pezinoku, kde se potkali zástupci ministerstev vnitra čtyř zemí Visegrádu. Nic nového ze zasedání nevzešlo, postoj Čtyřky je dlouhodobý, totiž že je třeba chránit vnější hranici Schengenu. Doba vítačské kultury je pryč, jiná věc je, že merkelismus má své ovoce v podobě narůstajícího společenského pnutí v zemích, kam se při cestě za lepším migranti nahrnuli v největším počtu. Tak dlouho se problém bagatelizoval, tak dlouho se opakovala hesla o nepřípustnosti plotů a Maďarsko bylo za ploty káráno, až najednou se všichni diví, že jejich policie není schopna zvládat to, co se nepříjemně podobá intifádám v Izraeli. Problém je samozřejmě největší s mořskou hranicí. Tu Evropě Visegrádská čtyřka neochrání. Její tlak uvnitř EU ale může pomoci k tomu, aby se i zde začalo konat – technicky možné to je, stejně jako ploty ale to nebude hezké na pohled.