Než budeme pokračovat v úvahách, je třeba hned na začátku upozornit, že Petr Fiala komentoval na Twitteru titulek na Novinkách V Česku vzniká Velký bratr. Stát vás chce šmírovat až půl roku zpátky kategorickým Nic takového za mé vlády realizováno nebude…

K tomu hned zkraje lze podotknout, že to jistě nebude realizováno, protože by se to legislativně nestihlo. Nicméně, snaha tu je.

Server iRozhlas získal dokumenty, které svědčí o tom, že resorty vnitra a průmyslu a obchodu navrhují, aby poskytovatelé připojení k internetu zaznamenávali, které weby lidé navštěvují. K těmto citlivým informacím má mít přístup i policie a zpravodajské služby. Dále cituje argumentaci Rakušanova vnitra, že díky změně budou policisté schopni vyšetřování lépe cílit a ušetří tak soukromí těch, kterých se jejich činnost netýká. Zatím je to tak, že poskytovatelé všemožných mobilních i nemobilních komunikačních služeb zaznamenávají kde co. Jaké webové stránky navštěvujete je zatím nezajímá. Jde o variantu klasických odposlechů, podléhá zákonům a kontrole a rozhodně to není tak, že by policie plošně šmírovala obyvatelstvo. Logiku navrhovaná vyhláška tedy má. Každou chvíli čteme o „monitorovaném radikálovi‟: k postupu, jak s takovým chlapíkem naložit, jistě přispěje znalost jeho webové komunikace. Takže znovu, rozumné jádro zde je.

Potíž je v katastrofální komunikaci. Oni to vždycky myslí dobře, ale vzejde z toho paskvil, který vyvolá skandál. Není divu, máme zkušenosti. Pořád jsou mezi námi lidé, které komunisté zavírali do vězení, protože říkali, četli a poslouchali, co neměli. Pamatujeme si to. Jsme ostražitější než Angličané, kteří byli tak dlouho zvyklí na svobodu slova, až ji ztratili a dnes ani neceknou, když jde někdo sedět kvůli účasti na demonstraci do cely, ze které před tím pustili kriminálníka, protože vězení jsou přecpaná.

Ano, jsme cíl ruské hybridní války, posílají sem špiony a podporují rozeštvávání, ale když řešíte špionáž upoceným přílepkem k zákonu o Ukrajincích, vyvolá to hněv. Stejné je to i s navrhovaným šmírováním webů. Jakmile vznikne nástroj, automaticky vyvolá obavu ze zneužití. Tím hůř, že odpuzující příklady zneužití cenzury a kriminalizace názorů k nám přichází právě ze Západu, na který jsme ještě donedávna hleděli jako vzor hodný k následování.

Je tu ještě jeden znepokojivý prvek. Vysvětlím na čerstvém případu aféry kolem nemocnice v Motole. Vše, co je s aférou spojeno, budí nedůvěru: chování personálu, chování policie, bezmoc ministra spravedlnosti který běhá kolem a běduje nad rozsahem zveřejňování spisů. Dohromady to ukazuje na vševládnoucí zvůli a neschopnost. Jak potom máme věřit, že nově vznikající „nástroj‟ nebude zneužitý?

Úplně závěrem. Jsem zvědavý, co udělá Andrej Babiš, až se napřesrok stane ministerským předsedou, jak bude rušit všechny ty skandální „orgány‟ a „opatření‟, kvůli kterým bylo tolik řevu. Vsadím se, že nezruší nic. Ale to si povíme až příští rok.