Má své zájmy a své cíle, své definované prostředky působení a kdyby nevyzkoušela ohebnost páteře nového britského premiéra, její stoupenci i protivníci by to pokládali za slabost. Strůjci útoku jistě nečekali, že Gordon Brown páteř ohne. Zachoval se tak, jak si počínali jeho předchůdci, když byli vystaveni hrozbám v moderních dějinách zosobněných postavami Napoleona, Hitlera a Stalina. Dal najevo vůli nevzdat se, nenechat se zastrašit a nedovolit "nikomu, aby ničil britský způsob života".

Bylo to prohlášení současně přesné i nepřesné. Teroristům skutečně jde o zničení britského způsobu života, ovšem zároveň jim jde o zničení způsobu života celé naší euroatlantické civilizace. V konkrétních britských podmínkách se projevila globální hrozba, zaměřená stejně proti způsobu života Britů jako Čechů nebo Moravanů. To je ovšem konečný cíl a strůjci kulturní likvidace Západu spíše spoléhají, jak sami říkají, na "dělohy žen", tedy na populační explozi muslimského obyvatelstva. To se týká především dvou evropských koloniálních mocností, Británie a Francie, a paradoxně i částečně i Německa, které si svoji muslimskou menšinu vybudovalo samo.

Teroristé ovšem mají i konkrétnější, bezprostřední cíle, a mezi ně patří i kapitulace Západu před terorem v Iráku. Zatímco ten první cíl, o kterém hovořil Brown, je na hodně vzdáleném horizontu, ten druhý zdaleka není nedosažitelný. Brownův předchůdce Blair se angažoval jako nejbližší spojenec George Bushe a kapitulaci si dovolit nemohl. Brown bude pod obrovským domácím tlakem, aby šel "španělskou cestou" a pod hrozbou teroru nechal Američany, ať se v irácké kaši máchají sami. Velká zkouška teď čeká Brity, a hlavně jejich mluvčí, tedy politiky, novináře, duchovní a další veřejně působící osoby. Ohavný útok proti letišti plnému lidí by jim měl připomenout, jací lidé povládnou v Iráku, když Západ nechá na holičkách tamní svobodně zvolenou vládu. Měl by jim připomenout, že v Bagdádu se bojuje za Londýn.

A my bychom si měli připomenout, že Londýn je od nás hodinu letu, což je jen praktické připomenutí vzájemné blízkosti všech zemí ohroženého kontinentu.