V posledních dnech čteme zvěsti o vícerychlostní Evropě. Myšlenka „koalice ochotných‟ zřejmě zapustila kořeny. V této souvislosti se zmiňuje Německo jako hlavního tahouna a pak také Francie, Itálie, Nizozemsko, Polsko a Španělsko. Čtyři z nich jsou členy „šestky‟, která v roce 1957 Římskými smlouvami založila EHS, Španělsko přistoupilo až při druhém rozšířené v roce 1981. No a Polsko, to je jediný – snad – zájemce z někdejšího východního bloku. Zdá se, že tato „šestka‟ by se vzdala práva veta. Měla by organizovat společné nákupy zejména v oblasti obrany, podporovat inovace a koordinovat vývoj umělé inteligence.

Zní to lákavě a bezděčná reakce by asi byla „u toho musíme být‟. Jenže… u čeho vlastně?

Všichni se shodnou, že „musíme být silní a efektivní‟. V praxi to ale narazí ani ne na detaily, jako na zásadní problémy. Jasně je to vidět v zahraniční politice. Maďaři a Slováci se rozhodli pro „všechny azimuty‟, což nezbytně oslabuje alianční vazby a naopak posiluje ruský vliv. Ale ani ostatní státy to nemají jednoduché. Tak například podpora Izraele je snad v českém DNA. Jak se shodneme s Irskem, které má v DNA antisemitismus? Záměrně jsem uvedl možná až krajní příklad. Rozdílné názory jsou ale i například na obranu. Španělsko není ochotno přistoupit ani na ta 2 % HDP, protože ruskou hrozbu necítí, a není se čemu divit. Nebo jinak: mohli bychom věřit Německu, že se nevrátí k osvědčené „východní politice‟, k námluvám s Ruskem, které se opakovaly v různých obměnách po celou dobu dvacátého a začátkem jednadvacátého století?

Dobrá, integrační procesy se budou týkat hospodářství. Jenže vtip je v tom, že současná ne-integrace má důvod v tom, že v každém státě jsou instituce a nátlakové skupiny, které hrají vlastní hru se ziskem do vlastních kapes. Ty se nevzdají svého vlivu a svých benefitů.

To by musel prosadit cílevědomý respektovaný orgán, vybavený pravomocemi.

Ano, mohla by to být Evropská komise. Ta ale bude raději řešit počasí v roce 2080, protože musí respektovat zájmy institucí a skupin ve svých zemích.

Košile je bližší než kabát, to platí pro jednotlivce stejně jako mezistátní a nadstátní instituce.