Byla to zpráva, která zaskočila každého. A leckoho asi napadlo smrt Petra Kellnera spojit s tragickým odchodem Tomáše Bati, taky při leteckém neštěstí. Ze světové scény odešla významná osobnost, jakou mezeru za sebou zanechá, těžko posoudíme.
Patřil k mužům, kteří nastartovali svůj úspěch hned v devadesátých létech. Zatímco jiní remcali na kuponovou privatizaci, Kellner jí využil a pomohla mu k raketovému startu. Osobně jsem měl příležitost poznat jen jednoho z velikánů té doby, totiž Pavla Tykače. Poznal jsem ho začátkem devadesátek na samotném úpatí jeho vzestupu. Už tehdy jsem pochopil, že k obchodnímu úspěchu musí mít v sobě člověk něco, co by se dalo přirovnat k permanentně hořící náloži dynamitu. Kellner musel být taky takový, jinak by se nedostal tam, kam se dostal.
Dlouze ať se rozepisují jiní, dodám jen jeden postřeh a jednu poznámku. V pondělí stačil Kellnerovu smrt okomentovat takříkajíc každý. Zněla jen slova uznání, vyjádřen byl jenom smutek nad odchodem velké osobnosti. Je to takové nečeské a dobře, že to tak je. Kellner dělal pro Česko hodně a hodně udělal pro lidi obecně. To obvykle uznáváme až dlouho, předlouho po smrti. Tentokrát uznání hned a opakuji, je to moc dobře.
To byl ten postřeh a teď ta poznámka. Je známo, že se nechtěl nechat fotit a že se nepletl do politiky. Spojovali ho se Zemanem a s Čínou, avšak do politiky se otevřeně míchal, pokud odhlédneme od podpory Institutu Václava Klause. Tady působil jako protiváha Zdeňka Bakaly, který podporuje progresivní Respekt, aby o něm nepsali zle, takže o něm ti stateční investigativci nepíší a to mu za ty prachy stojí. Ovšem vliv IVK oproti vlivu Respektu je malý, protože pochod institucemi probíhá i u nás, a progresivci jsou v rozmanitých redakcích usazeni ve větším počtu, než zastánci hodnot funkční demokracie. Tak je to prosté a tak vypadá naše mediální scéna.
Proto mě zaujala Kellnerova akvizice Novy. Byla tu naděje, že pod jeho vlivem se tu přirozenou cestou vypěstuje protiváha veřejnoprávní České televizi. Proti ní jsou teď vedeny útoky, které mohou vyvrcholit odstraněním Petra Dvořáka. Ale tím nevznikne nic dobrého, hrozí chaos, který se snadno může obrátit proti strůjcům chystaného puče. Rovnováze by prospělo, kdyby v TV Nova vznikl politicky věrohodný a respektovaný oponent České televizi. Takové nastavení poměrů na mediální scéně by demokratické diskusi prospělo. Petr Kellner samozřejmě nedal najevo, že něco takového zamýšlí, a má poznámka vychází jen z osobní představy. Podnikatelé, kteří dávají najevo, končí ve škarpě, místo aby se dostali mezi ekonomickou elitu světa. Ale bylo by dobře, kdyby to tak bylo. Pokud ta myšlenka tady byla, aby nezapadla a pokračovatelé aby ji realizovali.
Příliš mnoho bylo by. Petr Kellner už není a na tom není dobrého vůbec nic.