Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Vynikající, ale trochu mrazivé čtení. Timothy Snyder

Vladimir Putin se již léta prosazuje genocidu Ukrajinců. Poslouchali jsme, co říká?

Před deseti lety navrhl v návaznosti na nacistického právního myslitele Carla Schmitta a ruského fašistického filozofa Ivana Iljina, kterého považuje za svého učitele, aby politika začínala odpovědí na otázku: přítel či nepřítel? Ukrajina byla nuceným přítelem: Každý, kdo nechápal, že Ukrajinci jsou součástí ruské civilizace, byl nepřítel. Pro Putina byla "jednota v duších" Rusů a Ukrajinců boží vůlí obhajovanou aktem očistného násilí.

V dlouhé eseji z loňského července Putin tvrdil, že žádný ukrajinský národ neexistuje. Svá dřívější tvrzení doplnil o další, v nichž psal o „jednotě“ Rusů a Ukrajinců a prezentoval je jako historická. Podle Putina Západ zmátl Ukrajince, aby uvěřili, že mají svou samostatnou identitu, ale to se dá napravit.

To odpovídá Hitlerovu názoru. Vůdce si také myslel, že Ukrajinci jsou přirozeným koloniálním národem, který po osvobození od údajně židovského vedení Sovětského svazu bude s radostí sloužit novým pánům. Dmitrij Medveděv uzavřel propast mezi těmito dvěma postoji a dal jasně najevo, že to, co diskvalifikuje ukrajinskou vládu, je její židovský prezident. V týdnech před invazí Rusko odmítalo s Ukrajinou jednat a představovalo ji jako vazala.

Putin v této argumentaci pokračoval také 21. února, kdy oznámil, že ruská vojska vstoupí na Ukrajinu, protože ukrajinský stát je umělý. Protože Ukrajina byla „celá vytvořena Ruskem“, má podle Putina Rusko právo napravit svou chybu.

Tvrdit, že neexistuje žádný národ ani stát, znamená nárokovat si právo je zničit. „Denacifikace“ a „demilitarizace“, dva válečné cíle, které Putin vyhlásil 24. února, v den zahájení své invaze, neznamenaly nic jiného než právě toto.

„Denacifikace“ znamená likvidaci lidí, kteří nechápou, že Ukrajina je součástí většího Ruska. Je snadné nechat se vyvést z míry zvráceností odkazu na nacisty, protože Ukrajina je přece demokratická země s židovským prezidentem a ruské bomby dokonce zabily člověka, který přežil koncentrační tábor. Ale pod tím se skrývá politika: „Denacifikace“ pro Putina znamená jen povolení zabíjet nebo deportovat. Neboť pojem „nacistický“ se nevztahuje na nikoho konkrétního, je to ospravedlnění nekonečné války a čistek. Dokud budou Ukrajinci klást odpor, budou podle Putina existovat „nacisté“, které je třeba potrestat.

„Demilitarizace“ znamená zničení suverénního státu silou, což bude zahrnovat likvidaci každého, kdo je schopen zachovat základní prvky suverenity. Původním cílem války bylo zajmout (a pravděpodobně zabít) vedoucí představitele Ukrajiny, které Putin 24. února charakterizoval jako „protilidovou juntu“ a následující den jako „narkomany a neonacisty“.

Dne 16. března v průběhu horečného projevu, v němž útočil na své domácí kritiky jako na „zrádce“ a „spodinu“, Putin označil Rusy s vazbami na Západ za „komáry“. Podle něj jsou Ukrajinci Rusové, kteří mají rádi Západ. Je třeba je napravit silou - „vyčistit“ nebo „vyplivnout“, jak se vyjádřil v tomto projevu.

Putin si představoval zhroucení Ukrajiny během dvou dnů. To se nestalo, ale přesto se objevila tomu odpovídající propaganda. Prohlášení o vítězství omylem zveřejnila oficiální ruská tisková kancelář RIA Novosti 26. února. V něm se opakovala všechna Putinova genocidní témata z pohledu „nové epochy“. Ukrajinský stát již neexistuje a obyvatelstvo jeho území radostně přijalo ruskou nadvládu. „Jednoty“ bylo dosaženo prostřednictvím „řešení ukrajinské otázky“. Ukrajinský stát „už nikdy nebude existovat“ a masy se spokojeně zabydlely v životě „malých Rusů“.

Rozdíl mezi těmito smyšlenkami a realitou je zárukou současných zvěrstev. Putin nemůže přiznat chybu a musí se snažit ohnout svět podle svých představ. Vítězství může znamenat pouze zemi tak zničenou, že zbytkům obyvatelstva bez státní příslušnosti nezbude než přijmout, že patří k cizímu národu, podrobit se ruské policejní kontrole a převýchově do konce života a smířit se s tím, že jejich děti budou vychovávány jako Rusové bez jakýchkoli svobod, které jako Ukrajinci znali.

Tato ambice je patrná i ve způsobu vedení války: Týmy zabijáků stále přicházejí a místní elity stále mizí. Tisíce Ukrajinců byly proti své vůli deportovány do Ruska. Nemocnice, školy a civilní protiatomové kryty jsou znovu a znovu terčem útoků. Čtvrtina ze 44 milionů obyvatel byla válkou vyhnána z domovů.

Putinova slova se zřetelně odrážejí v činech, jež jeho vlastní země na Ukrajině koná. Článek II Úmluvy OSN o genocidě specifikuje pět skutků, které naplňují definici „genocidy“; všech pěti se ruské síly na Ukrajině dopustily. Co se týče důkazů o úmyslu: Putin se k němu celou dobu přiznává.

Ukrajinci to všechno chápou; proto bojují. Vidět Putinovy genocidní snahy nám ostatním může pomoci pochopit, odkud se tato válka vzala, kam směřuje a proč ji nelze prohrát.