Dramatické i tragické situace mívají své komické momenty. Tak i ruský vpád přes ukrajinské hranice nabízí legrační paralelu. Když Rusové vtrhli do Československa v roce 1968, bědoval tehdejší komunistický předák Alexander Dubček, jak že mu to ti Rusové mohli udělat. Podobně si stýská i Václav Klaus v úterním Stanovisku IVK: 

Rozhodnutí ruského prezidenta Putina je i poškozením těch z nás, kteří jsme se po léta snažili vysvětlovat komplikovanost vnitřní ukrajinské (ale i ruské) politické, ekonomické a národnostní situace i nelehkých historických kontextů. 

Nářek je to nemístný. Inu, čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. To Miloš Zeman svoji roli loutky hraje důsledně, a tudíž důstojně: 

Vstup ruských vojsk na území separatistické Doněcké a Luhanské lidové republiky zvyšuje riziko vojenského konfliktu a naopak snižuje naději na diplomatické řešení.

Přesně v duchu strážmistra Flanderky: každé zapírání ztěžuje přiznání. Bať, bať, máme moudrého vrchního velitele branné moci.

Debaty o tom, kam až Rusové na Ukrajině dojdou, jsou neproduktivní, právě tak jalové jsou úvahy o sankcích. Podstatná je jenom úvaha, kam půjde Putin dál. Nabízí se Pobaltí.

Ukrajina není po zuby ozbrojená mocnost s jadernými ambicemi, jak lže Putin. Její vstup do NATO nebyl nikdy reálný, ani v roce 2008, kdy se na summitu NATO v Bukurešti prezident George W. Bush chystal učinit další chybné rozhodnutí svého života a protlačil nabídku vstupu pro Ukrajinu a Gruzii přes odpor evropských partnerů. Hrozba Ukrajiny Rusku je nulová a Putin to dobře ví. Tato agrese, jíž jsme svědky, je čistě revizionistický akt a bude mít smysl, jen pokud bude pokračovat. Logicky v Pobaltí.

Nabídka vstupu Ukrajině byla chybná proto, že Západ nikdy neměl kvůli ní v úmyslu riskovat konflikt. Tři pobaltské země však do NATO vstoupily. Pokud Západ couvne i při tomto dalším, jistě chystaném kroku, na řadě budou středoevropské země včetně naší – a můžeme se dočkat i zpochybnění sjednocení Německa. Návrat před rok 1997 je už na stole, proč ne návrat před rok 1990, kdy se SRN s NDR sloučily?

Tak pochmurné jsou vyhlídky, když se do mezinárodních vztahů vloudí ideologie a vytlačí reálné zájmy. George W. Bush se pokusil realizovat Pax americana po vítězství ve studené válce, Vladimír Putin se nyní žene za chimérou obnovy něčeho, co se skončilo před třiceti lety v důsledku vlastní neschopnosti – která nejenže trvá, ale je horší než kdy před tím. Stát tak málo ekonomicky výkonný, jako je Putinovo Rusko, by si měl v koutě lízat rány a nepokoušet se o obnovu nadvlády nad Evropou, potažmo nad světem, a hrát si na velmoc kategorie USA a Číny.