Nezbývá mi než být osobní a vypsat se z absolutního pocitu marnosti, který na mě padá nad zprávami typu „rozestavěná D49 přišla o klíčové razítko‟ a místo aby byla do konce roku zprovozněna, s náklady stovek milionů bude zakonzervovaná, aby se počkalo na další kolo schvalování… Pak přijdou Děti země a hodí do všeho vidle. Určitě nejsem se svým pocitem sám. Stejně tak nejspíš nebudu sám, kdo v podobných případech vidí širší politické souvislosti. Ukazuje se temná stránka „občanské společnosti‟. Cestou parlamentní demokracie nemají Zelení dlouhodobě žádnou šanci. Motají se na dvou procentech, podobně jako lidovci, kteří náramně zezelenali osobou ministra Petra Hladíka. Nejde se cestou zastupitelské demokracie. Nic pozitivního tito lidé nejsou schopni vyprodukovat, ale jejich destrukční kapacita je obrovská. S takzvanou ochranou životního prostředí to nemá nic společného. Sabotáž dopravních staveb vede ke zhoršení ovzduší a stojí lidské zdraví a životy. Proč to dělají? Ve skutečnosti tu nejde o nic jiného, než o projev moci. Kdo prosadí svoji vůli? Hrstka fanatiků, mistrovsky ovládající všechny páky spletitého právního systému, jakož i právního pozitivismu, který se v našem soudnictví zahnízdil.

Pošetilý ten, kdo věří, že tuhle zvůli jakkoli zvrátí výsledky voleb: i kdyby vyhrál Andrej Babiš a podařilo se mu sestavit vládu s důvěrou parlamentu, nehne s tím ani o píď. Tahanice kolem D49 se datují od roku 2008. Že je to důsledek lajdácké přípravy? Nenechte se vysmát. Je to projev faktu, že u nás nic nejde a to vede k tak silné depresi a nedůvěře v systém, že Vladimír Putin může klidně nechat zavřít svoje trollí farmy namířené na Česko. Zbytečná námaha. V rozkladu společnosti si stačíme sami.