Recep Erdogan chystá v Turecku nástup do diktátorské pozice. Použije k tomu referendum. To by si měli zapsat za uši všichni ti podporovatelé referenda jako údajně nejdemokratičtějšího vyjádření lidové vůle.

Potřebuje k tomu i hlasy Turků žijících v Evropě a těch není málo, patnáct milionů. Holanďané se rozhodli, že na svém území tento politický proces podporovat nebudou: Erdogan drží z politických důvodů desetitisíce lidí. Zatím ještě nepopravuje, ale jasně dává najevo, že je k tomu odhodlaný. Má snad někdo iluze? Holanďané se tomuto procesu statečně postavili. Je strašné, že musíme oceňovat jejich statečnost – ve vlastní zemi by měli být v souladu se zákonem suverény nad tím, co se tam bude dít. Zakázali politickou agitaci ve prospěch nástupu diktatury, k podobným rozhodnutím došli Němci a Dánové. Jenom Francouzi, věrni své tradici zrazovat a podvolovat se vždy a všude, se za tureckého bubeníka poslušně zařadili.

Za dob občanské války ve Španělsku bylo tady takové heslo: V Madridu za Prahu. Tím se myslelo, že pokud Madrid padne do rukou fašistů, brzy nato padne i Praha. Což se naplnilo stoprocentně.

Ústupky Erdoganovi jsou ústupky diktatuře. Turecko opouští koncept moderní sekulární společnosti a inklinuje k islamistickému národoveckému autoritářství. Dějiny budou už brzy soudit Angelu Merkelovou za to, že ze zbabělosti předala klíč od Evropy do Ankary. A tu to máme: Erdogan si osobuje vyhrožovat Holandsku odvetou a snaží se proti němu poštvat i unijní byrokratické orgány.

Je třeba se zásadně za Holandsko postavit a turecké vyhrožování odmítnout. Což zároveň znamená, že i bruselské orgány by neměly být na pochybách o jednoznačnosti našeho postoje. Ještě lépe by bylo, kdyby se za Nizozemí postavil Visegrád. Takto by se projevila skutečná evropská solidarita. Pevný postoj v kontrastu vůči ukňouranému francouzskému kapitulantství. Ustupování diktátorovi v naději, že se uklidní, vede vždy jen k jeho větší agresivitě. Je to jako ve třicátých létech, opět se hraje o osud Evropy.

Nikdy mě nenapadlo, že se toho dožiju, a je šílené, že k tomu mohlo dojít. Že nějaké Turecko bude vyhrožovat půlmiliardovému kontinentu a že je reálné nebezpečí, že si to kontinent nechá líbit. A podvolí se.