Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Úvahy o tom, zda má Petr Pavel v nejlepším přestat, přeskakují podstatnější skutečnost: problém Babišovy politické přítomnosti není osobní, ale systémový. Kumulace ekonomické, mediální a politické moci v jedněch rukou není anomálie, ale výraz dysfunkce českého společenského uspořádání. Formálně se o tom mluví jako o střetu zájmů, ale tento pojem spíše zakrývá, že jde o strukturální slabinu systému, který neumí oddělit výkon veřejné moci od soukromého ekonomického zázemí politiků.

Babiš tento problém ze své podstaty nemůže vyřešit. Kdyby skutečně přerušil vazby mezi svým byznysem a svou politickou činností, přišel by o podstatnou část ekonomické síly, která je zároveň základem jeho politického vlivu. Tím by se připravil o klíčovou výhodu, jež mu umožňuje dominovat veřejnému prostoru. Takový krok je pro něj osobně nepřijatelný — nejen kvůli ekonomickým ztrátám, ale také proto, že by tím popřel samotnou logiku svého vstupu do politiky.

Z tohoto důvodu je pro Babiše jediné reálně přijatelné řešení: ve střetu zájmů zůstat a důsledky, které z toho vyvozují evropské instituce, jednoduše ignorovat. Konflikt s EU tak není omylem či nedorozuměním, ale funkční strategií. Je přirozeným výsledkem situace, v níž osobní zájem politika je v přímém rozporu se zájmy státu, zatímco domácí politický systém nemá dostatečné mechanismy k nápravě.

To, co se v české debatě často prezentuje jako právní nebo etický problém, je ve skutečnosti ukazatelem, že stát nedokáže regulovat vlastní elity. Když politický systém neobsahuje účinné bariéry proti koncentraci moci, je logickým důsledkem, že taková koncentrace vznikne a stane se stabilním mocenským uspořádáním. Babiš není příčinou dysfunkce, ale jejím produktem; řešení proto nelze očekávat od něj samotného.

EU je na střetech zájmů vybudovaná. Dotační socík je formu korupčního ovládání jedněch druhými mimo férovou soutěž. Ze své podstaty nemůže systém EU kritizovat ani napravovat systém Babiš.

Jaký je výsledek střetu zájmů politiků a zájmu státu předvedlo Německo. Aby se udržely politické partaje u moci, spolčily se s mediální masáží vyrostlou zelenou opozicí a dobrovolně partaje zlikvidovaly celý průmyslový obor jadernou energetiku, co se možná přešel realizovat do Číny. Aby se nemluvilo o ekonomických ztrátách a dopadech, vznikla s pomocí zaplacených médií zelená ideologie v totalitě dluhové unie s tvrdým postihem opozice pomocí korupcí otrávených dotací. Pýcha politických totalitních šašků z vršku dluhové únie je patrná už z toho, že postupují proti deklarovaným cílům únie jako růst blahobytu obyvatel v míru a hodnotám jako bezpečnost občanů uvnitř únie a ochrana vnějších hranic únie a zejména v oblasti konkurence schopnosti únie vůči globálním hráčům. A pýcha předchází pád.

Zadržitelný vzestup Arthura Uie 2.0

/tím však není Andrej Babiš.

Tvrdíte že jde o strukturální slabinu systému, který neumí oddělit výkon veřejné moci od soukromého ekonomického zázemí politiků. Jak by to oddělení mělo vypadat? Že by politikem mohl být jen chuďas a ještě lépe chudý blbec? Protože kdyby šlo o chytrého chudáka, domluvil by se s bohatcem a prosazoval jeho zájmy - samozřejmě že ne zadarmo. Pak by se ale pozice politika stala výnosnou sinekurou . Platbám politikům a sponzoringu stran se svým angažmá v politice chtěl Babiš vyhnout. Problémem je zasahování státu do hospodářství prostřednictvím dotací a státních zakázek. Dotace bych zrušil a státní zakázky by šlo pohlídat tím, že by kontrola byla v gesci opozice. Howgh.

Babišův Agrofert dostává dotace hlavně z EU a ty nemůže nijak ovlivnit, prohlásil že by se bez nich obešel ale museli by je zrušit všem což nedovolí Francouzi. Mohl by zrušit dotace od státu.