Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Od svého mládí mám jakousi averzi k zeleným gumám, když nám na škole mendíkům jakýsi podplukovník (dvě hvězdy zlatě orámované), vykládal cosi o sihuletách nepřátelských letadel. Ze soudruha podplukovníka jsme byli zblblí, mluvu měl charakteru zakarpatského ukrajince (květnatou a soudružskou), jak mu naše soudružka učitelka podlézala. I ty siluety jsme mu prominuli "komu není s hůry dáno, v apatyce nekoupí", na lampáše to platí především.

Blbové chtějí znovu zavést ZVS. Skvělý záměr, ve zdravém těle zocelenéném na buzerplace, bude zajisté i zdravý duch. Jen bych se nesměle zeptal, kdo by to zaplatil (refundace platu, reluty, pfrpflégung...), ležení v kasárnách, kde je máme, mašingvéry a munici, a další akvizice. No, dýzláků by se nalezlo přehršel, jenerálů a plukovníků máme také hafo, len ty bigoši nám chýbajů.

Nějak mi to neštymuje, proč vlastně od třicetileté války je naše armáda k "hounu", vyjma expedičních sborů a militantních zanícenců. Jo, naposled byla nějaká mobilizace v roce 1938, blbové se plahočili s s kufry ve svatém nadšení do řopíků, a pak vrhní velitel mekta Beneš zahnul kramle, a mančaft nechal na holičkách a bylo "ušulum". A dnešní zelené gumy, jak za dob Albrechta z Valdštejna a jeho plukovní pokladny. Výsluhy a pozamenty a metály. Jukněme na jakéhokoliv generála, co má na své mužné hrudi metálových stužek, neuvěřitelné. Strarý maršál Radecký by se mohl divit, co to má za reky, kteří s ním válčili u Custozy, Solferina a V Piemontu.

Nic mi neříkejte, já ty zelené gumy za mlada zažil, zažít pasáka ovcí v podplukovnickém mundůru, to byl tehdá opravdu zážitek. Dnes máme zelenou gumu na hradě, byť podpořenou akademií kvérgrifů, navíc "podpolkovnikom polititičkejskovo rukovoditělstva, oděné ve slušivých kostýmcích, nikolivěk ve štruksu uniformy.

Nu, máme na hradě zelenou gumu, nemusím ho, ale byl zvolen, tak loayálně držím kušnu, ne jako ti pablbové, kteří když prohrají, ryčí jako hrmy v chtíči. Krásný příklad je trpajzlice Richterová. Trpaslíci prominou

Aristotelés považoval demokracii za pokleslou formu vlády, za vládu lůzy, ochlokracii. Demokracie ve starém Řecku možná vládou lůzy opravdu byla. Je to taková vláda, kdy vítěz voleb může zničit svého oponenta, protože je mu vše dovoleno. Názorně to ukázali nacisté a komunisté - obojí tou lůzou opravdu byli.

Naše demokracie je jiná. Je založena na 3 pilířích moci, které se navzájem střeží. Z nich nejdůležitější je justice. Ta zajišťuje, aby vítěz voleb nemohl zdecimovat poraženého. Naše demokracie není vládou většiny, je vládou zákona. Jakmile většina začne porušovat zákony a ohýbat Ústavu, je nutné, aby se menšina proti tomu vzbouřila.