Vláda Petra Fialy definitivně končí. Předání moci jde v podstatě hladce. Dokonce překvapivě hladce, když uvážíme, jak hluboký příkop leží mezi světem přicházejícím a světem odstupujícím. Všechna čest, o jeho hloubku se obě strany zasloužily rukou společnou a nerozdílnou. Konec konců, je dobře si připomenout, že ANO má kořen v občanském sdružení Akce nespokojených občanů, tedy od začátku to byla formace protestní. Jakmile měla celonárodní úspěch, sešikoval se protiblok, kde na jedné straně jsou levicoví extremisté Piráti a na opačné straně verbálně pravicová TOP 09 a všechno dohromady si přisvojilo nálepku „demokratický‟. Oponentovi přisoudilo označení „populistický‟. K jakým absurdním koncům to vede stačí pohled do Wikipedie, kde je ANO definováno jako pravicově populistické hnutí. Přitom ANO je po těch letech normální sociální demokracie rozhazující veřejné peníze, ovšem zbavená svatouškovského moralismu, jaký je pro tradiční sociální demokracie typický.

Jaká tedy byla Fialova vláda a v jakém stavu zanechává zemi a předává ji Babišovi a jeho skupině?

Byla to další standardní polistopadová udržovací vláda. Katastrofální neúspěch byla bytová politika, zahájená odstřelem nadějného stavebního zákona z dílny ANO a nahrazením chaotickým experimentováním diletantů z řad Pirátů. K úspěchům jistě patří pokračování rozvoje dálnic, zahájeného zase za vlády ANO (díky změně legislativy, díky níž se citelně oslabila sabotážní činnost ekologistických spolků). Jednoznačný úspěch je pokrok v jaderné energetice, jak rozvoj velkých, tak start modulárních elektráren je běh na dlouhou vzdálenost, ale hlavně že se začalo: sázka na Korejce a na mimounijní Rolls Royce je vzácný akt odvahy této vlády. Zaznamenala i dílčí úspěchy v digitalizaci. Skvěle si váda vedla v souvislostech války na Ukrajině, ale zahraniční politika občany obvykle moc nepálí a hodnotit ji každý asi bude hlavně podle osobních preferencí. Za mě perfektní. Je rozhodně směšné o Fialově vládě mluvit jako o nejhorší polistopadové vládě.

Co bude dál?

V úplně nejširším pohledu svírají Česko dvě hrozby. Jedna jde ze západu, druhá z východu. Ze západu je to bruselský socialismus s lidskou tváří a z východu obnova ruského kolonialismu s lidskou tváří. Toto nebyla schopna Fialova garnitura pochopit, třebaže sám Fiala má za sebou minulost erudovaného eurorealisty. Ve snaze „jít na Západ‟ na sebe Fiala nalepil progresivstický balast a na brzdu sice šlápl, ale pozdě, navíc tak málo, že si toho většina lidí nevšimla. Slováci a Maďaři se zřejmě na ruský kolonialismus s lidskou tváří těší. Jak se zachová Andrej Babiš nevíme. Čeká ho politicky nesmírně těžké období, tím spíš, že přibyl ještě jeden tlak: ze strany USA. Bez jejich tlaku by k převratným událostem konce osmdesátých let nedošlo. Karta se teď obrací a nevěřícně sledujeme, jak se pokoušejí tehdy nastoupení vývoj zvrátit. Tomu všemu čelit bude vyžadovat vlastnosti státníka. Babiš bohužel zatím nepřesvědčil, že je má, ale cesta se před ním právě otevírá.