Poslední vývoj v kauze Čapího hnízda potvrzuje, že převod podniku z Agrofertu na Babišovy příbuzné byl podnikatelský dotační podfuk, avšak kvalifikovat ho jako trestný čin je krajně obtížné, ne-li nemožné. 

Vzhledem k enormnímu mediálnímu tlaku se vrchní státní zástupce Zeman neodvážil úplně potvrdit první rozhodnutí státního zástupce Jaroslava Šarocha celé šetření zastavit a prodloužil agonii ve věci Andreje Babiše: jinak by mu chvilkaři zbourali barák, obrazně řečeno. Ochotný detektiv Nevtípil se tak ocitl v Ovčáčkově roli – Ovčáček dodnes hledá Peroutkův článek, Nevtípil hledá důkazy o podvodu. V posledním kroku ovšem nejde o Andreje Babiše staršího, nýbrž mladšího. Toho zainteresovaná veřejnost dobře zná, protože mu investigativní novináři Kubík a Slonková vnikli do bytu a filmovali ho kamerou v brejlích, jak stojí přede dveřmi na toaletu a blekotá nesmysly.

To vše je nechutné, ať se na to díváme z jakékoli strany.

Nejvíce nechutné jsou samotné dotace. Ty by byly správné a mravné, kdyby šly například na infrastrukturu, tedy na silnice a železnice především. Firmy ze států, které jsou čistými plátci do evropské kasy, u nás podnikají a čerpají zisk, a je tudíž správné a mravné, když přidají prostředky na rozvoj něčeho, co jim v získání zisku pomáhá.

Hospoda ale není infrastruktura a dotování hospody je nemravnost už proto, že ne každá hospoda získá nárok na dotaci.

Že si takový nechutný ranec uváže na krk člověk vstupující do politiky a nedovede se ho včas zbavit, to je trapné a směšné, a on sám to může omluvit jen konstatováním, že to jeho voličům nevadí. Nicméně vadí to ve výkonu veřejné služby: s tak vypečeným chlapíkem chtějí spolupracovat zase jen vypečení chlapíci a tak se stalo, že tu Babiš stojí jako panák podporovaný rudými tyčkami.

Šarochovo poslední rozhodnutí dostane vrchní státní zástupce k posouzení. Nejspíš ho potvrdí, protože tady mu už o pozici nejde. Andrej Babiš mladší je figura mimo reflektor veřejného zájmu, třeba že ho Kubík se Slonkovou těmi brejlemi tak pěkně nafilmovali před dveřmi na záchod a vše posléze okomentovali, aby každý věděl, co si o věci myslet.

On si o věci myslí každý svoje – a s ohledem na dělící čáry společnosti, bez ohledu na fakta a už vůbec ne s ohledem na zdravý rozum.

Kdyby aspoň nějaký rozum fungoval, tradiční politické strany by nebyly v troskách a do čela se nehrnuli šílenci s fantasmagorickými vizemi.