V pátek se otevřou volební místnosti a není ani to vyloučeno, že v sobotu budeme znát jméno nově zvoleného prezidenta, pokud dostane Miloš Zeman přes padesát procent hlasů. Nezdá se to být pravděpodobné, nicméně vyloučit se to nedá.

Zajímavý a málo komentovaný jev: žádná z významnějších politických stran nepodpořila žádného z kandidátů. Dá se to vysvětlit mnoha teoriemi. Hned v prvním plánu se naskýtá vysvětlení, že si žádná strana nechce způsobit ostudu tím, že by vsadila na špatného koně. Ze všech kandidátů má samozřejmě největší podporu Miloš Zeman, ale ani on nemá vítězství zdaleka jisté. Podporu Zemanovi vyslovila v rámci sociální demokracie narychlo ustavená frakce v čele s Haškem a Zimolou, ta ale vzápětí dostala z ústředí kartáč. Strana jako taková se za Zemana nepostavila ani při první volbě prezidenta a teď je to očividně nemožné.

Dalo by se čekat, že ODS podpoří Mirka Topolánka, svého někdejšího šéfa a premiéra. Topolánek je ze všech kandidátů svými postoji a názory konceptu ODS nejblíž. Nedostatek odvahy se za něho postavit, to je opravdu trapné vysvědčení. Fialova strana se nadále drží hesla „malá domů“ a těší se z pozice druhé nejsilnější politické strany, přičemž pravda je taková, že jde o relativně nejsilnější z osmi poražených. Jasné a důstojné slovo z téhle partaje zřejmě nevypadne ani v průběhu příštího týdne.

Všude jinde je také ticho po pěšině. Je ovšem pravda, že žádný ze Zemanových protikandidátů nenabízí nic, za čím by bylo možno vyběhnout na vrchol barikády. Jiří Drahoš překonává svou unylou ušlechtilostí i síly otrlého intelektuála, a není tedy divu, že v těchto kruzích roste podpora Pavla Fischera. Ten je zajímavý svými jasnými stanovisky i jiskrou humoru, umí hovořit a vystupovat a v řečnickém klání je to pohotový oponent. Lze si představit finálový souboj Fischera a Topolánka. To by byl hodnotný duel a stálo by za to jít k urně. Což je ale jenom vize bez reálné naděje na uskutečnění.

Vyhrát ale může jen jeden. Při sledování debat mě při pohledu na některé z debatujících napadá – i když ten či onen nezvítězí, co kdyby v politice zůstal? Anebo platí heslo – buď Hrad, anebo mi dejte s politikou pokoj?