Už je to naprosto dětinské
Po variantách na fialovu drahotu vytáhl Andrej Babiš „plyšového mimoně‟. Zahájil tím další vlnu obstrukcí proti schválení takzvaného vládního balíčku. Už jsme klesli na úroveň ani ne obecné školy,, nýbrž školy mateřské, už si hrajeme s plyšáky. Každý přece ví, že k aktuální katastrofě přispěli oba géniové, Babiš i Fiala, zrovna tak. Zaťali stomiliardovou sekeru v době lopatového vyhazování peněz pod záminkou boje proti kovidu. Nemá-li stát zbankrotovat, na brzdu se šlápnout musí v automobilu, které po volbách v roce 2025 bude pravděpodobně řídit Andrej Babiš. Co udělá v automobilu, kterému teď řeže brzdové hadičky? Plyšáka si pověsí nad volant.
Takzvaný balíček schválen nakonec bude, až se za naprostého nezájmu publika odbude divadlo bez diváků za spoluúčinkování plyšáků. Nestane se nic. Česko je stát, kde je možné zablokovat výstavbu mezinárodního dálničního tahu nevyplněným blanketem: to už je snad naprosté dno výsměchu jakékoli státní autoritě. Měl by to být budíček pro všechny, co se státem mají něco společného, pro každého kdo je nějak angažovaný v kterékoli složce, zákonodárné, výkonné nebo soudní. Náprava nevyžaduje investici za pět set miliard. Vede k ní jediné: přestat blbnout. Přetahovaná mezi takzvanou opozicí a takzvanou vládou v bezmocném státě je fraška. Všimněte si, že i doposud jednostranná média – velmi opatrně – podporují myšlenku, že by přece jen měly opozice a vládní blok na zásadních problémech spolupracovat. Například na tom, jak to zařídit, aby stát opravdu fungoval jako stát, jak o tom píše na Psu Marian Kechlibar v článku „Veto‟ čili zakazuji. Dětinství a vzájemné štvaní je to poslední, co potřebujeme.
