Zatímco se v Bruselu jedná o největším dluhu, který v historii kdy vznikl, v Česku je klid. Kdyby se každý den nenaboural vlak, nebylo by o čem psát. Někoho napadlo, že by mohl ministr Havlíček odstoupit, ale premiér Babiš to odmítl, protože zatímco on sám vstává v pět, Havlíček má budíka na půl pátou.
Možná, že kdyby ho nastavil na čtyři, že by se vlaky přestaly nabourávat, ale to je nedoložitelná hypotesa. Nedoložitelná proto, že si ministr Havlíček budíka na čtyřku nenastaví.
Z Bruselu moc zpráv nechodí, jen to, že se s Babišem baví jen Maďar a Polák. Jedinou zajímavou informací je zamítnutí žaloby senátora za Piráty Lukáše Wagenknechta na Evropskou radu, že odmítla vyloučit Andreje Babiše z jednání o rozpočtu. Česká republika se už jednou zaskvěla v roli party pitomců, když sestřelila vlastní vládu uprostřed předsednictví Evropské unie. Dovedeme si představit, co by se stalo, kdyby Wagenknecht se svou žalobou uspěl? Je na světě ještě nějaký takový stát, který ostřeluje vlastního představitele skrze soudní orgány mimo vlastní stát? O něčem takovém, jako je loajalita vůči státu, pan Wagenknecht asi neslyšel. Za úvahu stojí zažalovat senátora Wagenknechta za křivou přísahu. Složil slib senátora a v něm stojí: Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Všeho lidu, to je tedy i v zájmu voličů ANO, a tudíž i Andreje Babiše. Těch voličů je třikrát víc než voličů Pirátů, to by tedy měl senátor Wagenknecht respektovat. No a vida, on nerespektuje a práská a práská. Inu, Pirát.
Ještě k tomu Bruselu. Že prý ty vypůjčené peníze přijdou na investice. Prý na zelené investice. Ale už někdo veřejně řekl, jaké zelené investice? Na větrníky a soláry? Kde ale budeme bydlet, když všude budou větrníky a soláry?