Poslední průzkum volebních preferencí opět předvídá vedení ANO „o parník‟ před SPOLU. To je dnes už klasika. Babiš vyhrává tradičně, jeho potíž je v problémech s koalicemi. Proto by nejraději vyhrál ještě víc, aby žádnou nepotřeboval. Zatím nic nenaznačuje, že se to stane, nicméně stát se to může.

Jeho hlavní oponenti z vládní strany jsou Petr Fiala z ODS a Vít Rakušan za STAN. Oba se snaží o hrdinskou figuru a oba deklarují vůli vést dál zemi ke skvělým zítřkům. Výsledky agentur pro výrobu veřejného mínění můžeme brát s rezervou, což tradičně dělají i sami politici, jakmile jsou výsledky pro ně nepříznivé. Naposledy to předvedl Petr Fiala v neděli na Primě u Tománkové. Nicméně, obecně vzato, když přehlédneme naši mediální krajinu, málokdo sdílí s Fialou a Rakušanem jejich optimismus. Převládá skepse anebo – v nejlepším případě - opatrný pesimismus s výhradou, že stát se může všechno.

Můžeme asi věřit průzkumům popularity – Fiala se krčí opravdu u dna propasti, jak u nás, tak v evropském měřítku. Je to nezasloužené. Výsledky jeho vlády nejsou zdaleka tak špatné, aby si vláda zasloužila bídnou pověst. Nejlépe si vláda vede tam, kde to široká veřejnost ocení nejmíň, tedy v zahraniční politice a obraně, dále pak ve výstavbě dopravní infrastruktury: tam je nutno ocenit, že nepokazila to, co připravili předchůdci a pokračovala i v přípravách pro další období. Situace v bydlení je ovšem největší prohra. Celkově ale jde o bezbarvé výsledky bezbarvé vlády bezbarvého premiéra. O bezbarvosti svědčí například chystaná „flexinovela‟ zákoníku práce: ve snaze vyjít vstříc všem naštve proti sebe všechny, pokud projde sněmovnou, což není zdaleka jisté.

Proč opakuji to, co je nabíledni?

Nabízím zamyšlení o mediálním pozadí. V tradičních i nových médiích roste to, čemu se dá slušně říct „rozjitřenost‟. Někdy mi připadá, že patřím k posledním Mohykánům, kteří se snaží o nezaujatý pohled z hlediska konzumenta politiky, aniž bych komukoli stranil a snažil se politiku ovlivňovat. Rozčilenost a angažovanost vidíme na všech stranách, ve velkých médiích i v každém jednotlivém blogu nebo příspěvku na twitteru nebo facebooku. Je to žentour, z něhož vláda nemůže vyjít se zdravou kůží. Už se nezvažuje, jestli je sklenice napůl plná nebo napůl vypitá. Sklenice je trestuhodně podnaplněná a názory se liší v tom, jestli její obsah je zkažený nebo ho někdo vypil.

Otázka zní, zda je to reakce na činnost konkrétní Fialovy vlády, anebo jestli degradace veřejného diskursu dosáhla takové úrovně, že to tak bude napořád a žentour příště semele každou vládu, ať bude ve Strakovce kdokoli?

Myslím si, že „bé je správně‟, že to tak bude pořád.

Když dám jako příklad „flexinovelu‟ zákoníku práce, myslí si snad někdo, že Babiš vynalezne, jak zajistit zaměstnavateli, aby mohl svobodně najímat zaměstnance za podmínek vyhovujících pracovnímu procesu s možností se s nimi rozejít, když už je nebude potřebovat nebo budou špatně pracovat a zároveň aby zaměstnanci byli spokojeni se stabilními pracovními podmínkami zajišťujícími trvalou perspektivu růstu platu a vedlejších benefitů?

Nadhodil jsem absurdní příklad. Ono by ale stačilo, kdyby příští vláda zrušila některé příšernosti zavedené Fialovou vládou, jako například povinnost pro majitele nemovitostí poskytnout úřadům kompletní dokumentaci současného stavu nemovitosti pod pokutou až půl milionu.

Vsaďme se, že to Babiš ani nikdo jiný nezruší. Naše vládní těleso je ze své podstaty socialistické, občanovi nepřátelské, nezávislé na momentální vládě. Nikdy se nevzdá žádné šance buzerovat, znepříjemňovat život a ždímat peníze. Za Fialy, jako – pravděpodobně – znovu za Babiše. Nám nezbývá než být rozjitření.