Takže ono by možná stálo za úvahu vzít Paroubkův návrh v úvahu.
Pravda je, že Paroubkova míra nespolehlivosti při uzavírání dohod má jen málo dějinných precedentů. V kritických chvílích je vždy ochoten a schopen otočit se o sto osmdesát stupňů. Nicméně je tu i jiný precedens, totiž opoziční smlouva. Principiálně to nebyl špatný nápad, a na tomto místě jsme to svého času prohlašovali mnohokrát, katastrofální byly její důsledky, totiž rozebrání státem ovlivňované části národního hospodářství mezi exponenty dvou mafiózních organizací, z nichž jedna sídlí na Jánském vršku a druhá v Lidovém domě. Přičemž, nezapomínejme, toto Bratrstvo kočičí pracky funguje dodnes, bez ohledu na veškerou konfrontační rétoriku.

Ovšem politika je lidská činnost specifické povahy. To, že byly porušeny dohody v minulosti, nemusí nutně znamenat, že je zcela vyloučeno uzavřít dohodu jinou. To zaprvé. A zadruhé, odmítání dohody je velmi nepopulární. Paroubkovy tahy jsou velmi chytrácké a zahánějí protivníka do kouta, který se nepříjemně podobá ošklivci. Současné Paroubkovy populistické návrhy v parlamentu jsou interpretovány jako "boj za občana" a naopak zápas ODS a zbytku jejích spojenců za úspory je vnímán jako obstrukce, jelikož technicky obstrukce to jsou. Takže místo duchaplných bonmotů by měl být na místě spíše protitah. Například nabídka dohody za dohodu. Vždyť i ODS navrhla dohodu, která je na první pohled úsměvná, že se až do voleb nebude v parlamentu jednat, zvláště ne o věcech zvyšujících napětí státního rozpočtu. Nebylo by logické, že by se tato dohoda setkala s tou Parouobkovou?
Pokud by to ovšem Paroubek myslel vážně a ne jako další bombastický předvolební slogan.