Poslední průzkum veřejného mínění přisoudil v Praze sociální demokracii pěkný dvouprocentní výsledek. Dal by se pojmout jako humor nebýt toho, že je to už několikátý průzkum s podobným výsledkem. Sociální demokracii čeká po výprasku v parlamentních volbách další výprask ve volbách komunálních.
Co je toho příčinou, je otázka za milion dolarů. Vysvětlení se nabízí mnoho. To nabíledni ležící: sociální demokracie je obecně v úpadku všude, ukázaly to i nedávné švédské volby. Vůdčí strana vzorového sociálního státu si udržela vůdčí pozici, ale uši má povážlivě odřené. V Německu si sociální demokraté drží zbytek významu prostě tím, že by se bez nich systém zhroutil a nikdo neví, jak ho nahradit.
Naše poměry ale nemají s potížemi těchto sociálních demokracií přímé souvislosti. Proč tedy jde socdem do kytek?
Nastupuje dojmologie, nabízím dojmy svoje.
Nabízí se teze o nejednotnosti. To je oblíbený český mem, traduje se od Lipan. V dnešní době (jako ostatně i v dobách předchozích, ale možná to bylo méně vidět) záleží na osobnostech ve vedení politických subjektů. Je nepochopitelné, že českou veřejnost pořád ještě – natolik, aby jeho firma vyhrávala ve volbách - fascinuje ukňouraný Slovák bez názoru, který se kouká jen dolů, když mluví. Nicméně pořád zřejmě dokáže přesvědčovat, že to všechno prostě zařídí, když se mu zatelefonuje.
Proti němu stojí buď nezajímavé bezbarvé nuly, jako je pan Hamáček, anebo lidé výrazní, nicméně kteří svou šanci už promarnili a teď je veřejnost vnímá jako zábavné kverulanty, jako je nalevo pan Foldyna, nebo napravo pan Kalousek. V Praze tedy zřejmě dostane šanci ODS. Ale skokany sezóny se nejspíš stanou Piráti.