Umění nechat se zfackovat
Dostat facku nebo plivanec do ksichtu, to je hned. Ale ustát to a tvářit se, že se nic neděje, to je obtížné a premiér Babiš i předseda sociální demokracie Hamáček to dovedou mistrovsky. Nutno ovšem podotknout, že už získali cvik, tedy rutinu.
Šaškárna s ministrem kultury se odkládá na příštího patnáctého a jeden i druhý zfackovaný tvrdí, že je to úspěch.
Kde je rutina, tam nastává nuda a naprosto nelze vyloučit, že celá věc zapadne za horizont zájmu. Teď samozřejmě žertuji, nicméně je zřejmé, že fraška jakž takž ještě zajímá ty, kteří nevolí ani Zemana, ani ANO (to jsou z velké části titíž lidé), ani socialisty. Takže v dlouhodobé perspektivě je to jedno.
Malá groteska
Hyeny si všimly, že ve středu v Lánech nevyjel Babiš bránou, ale přelezl plot někde vzadu, prolezl dírou nebo utekl východem pro dodavatele. Bál se pána s megafonem, který na něho čekal u brány. Ve čtvrtek podal vysvětlení, že jde o podvodníka a lháře a že se nehodlá nechat urážet.
Ať to je jakkoli, ať je pán s megafonem podvodník nebo lhář: je to do očí bijící ukázka, jak privátní problémy Andreje Babiše neblaze ovlivňují jeho schopnosti vykonávat funkci.
Pěkně se to sešlo. Miloš Zeman je osobnostně nevhodný člověk pro výkon funkce hlavy státu a Andrej Babiš je natolik zabředlý v privátních problémech, že má svázané ruce.
A musí si nechat líbit plivance a facky.
