Studenou vodou osprchoval horkou hlavu čínského ministra zahraničí Wanga I jeho německý protějšek Heiko Maas. Taky se Maas odmítavě vyjádřil k Wangově nehorázné výhrůžce na adresu českého předsedy senátu Vystrčila kvůli jeho návštěvě Tchaj-wanu. 

To je podstatnější vklad do debaty, než nějaký komentář čínských Global Times, že si čínský lid žádá odplatu a uživatelé internetu žádají sankce vůči Česku. Dá se předpokládat, že čínští uživatelé internetových diskusí nebudou o nic lepší sorta než ti naši, a je tudíž trapné se na ně odvolávat: vypovídací hodnotu nemá jejich hlas vůbec žádnou a mediálním rozpatláváním – toho se u nás ujaly Novinky – se blábolu dostává důležitosti, jakou reálně nemá. Číňané holt vyhrožují a pokřikují, teď to jsou Češi, loni v listopadu Švédové kvůli Tucholského ceně hongkongskému nakladateli Kuejovi.

Maas tedy Číňanům docela slušně zatopil. Podstatné by ale bylo, kdyby nezůstalo u řečí a čínské drzosti se vzepřela unie jako celek. Europoslankyně za Piráty Markéta Gregorová k tomu vyzvala Josepa Borrella, který má v unii zahraniční agendu v referátu. Není pravda, že Evropa nemá na Čínu žádné páky.

Zbavila se z velké části svého špinavého průmyslu a teď bojuje za ozdravení planety buzerací automobilek. Co takhle zapřemýšlet, jestli je dobře, že se nadpoloviční produkce oceli soustředila právě v Číně? Soupeření nastalo, a co naplat, bez svalů ho Evropa nemůže vyhrát. Měla by je cvičit i v takových zdánlivě bezvýznamných maličkostech, jako je vyhrožování státnímu činiteli členského státu sedmadvacítky.

Kouření je zhoubný zlozvyk, ale zvyknout si prohrávat je mnohem nebezpečnější.