Výstavba dálnic se u nás konečně pohnula kupředu. Velkou zásluhu na tom má Babišův ministr dopravy Dan Ťok, podepsal se mimo jiné i na úspěchu projektu D4 mezi Příbramí a Pískem. V současnosti je to Fialův ministr dopravy Martin Kupka, který tlačí kupředu realizaci i přípravu dalších projektů, takže snad se dočkáme propojení s Karlovými Vary a hlavně dokončení ostudně pozdrženého úseku navazujícího na rakouskou dálnici na Vídeň. Nicméně jsme zvyklí, že se u nás staví víc rozhleden než dálnic a proto nás pudí k pozvednutí obočí čerstvě zveřejněný projekt „dálnic budoucnosti‟. Předpokládá jakýsi superokruh kolem Prahy (prostý okruh je přitom v nedohlednu) a trasy Plzeň – Jihlava další tahy, na Olomouc a… fantazii se meze nekladou.

K pozvednutí obočí to je, ale ne tak k smíchu, jako sny Města Prahy o jakési okružní trase metra: to je výsměch za situace,, kdy se podařilo zastavit budování trasy D kvůli tomu, že jakýsi stavbyvedoucí snad nemá požadovanou kvalifikaci. Okružní metro je projekt podobně bájný, jako vysokorychlostní železnice, čímž se dostávám k poťouchlému nápadu.

Potřebujeme vysokorychlostní železnici? Stojí vysokorychlostní železnice za obří náklady a zmrzačenou krajinu? Od západu k východu Česko neměří ani pět set kilometrů. Nestačí nám vlaky, jaké mají všude jinde, tedy takové, co jezdí poctivých 160 km za hodinu?

Asi to jsou přízemní dotazy, ale neustoupím od nich a budu dokonce pokračovat. Musíme mít tak hustou dálniční síť? Ano, ta, co je navržena dnes, se musí dokončit. Je ale nutné ji dál rozšiřovat? Co kdyby se peníze dopředu určené na dálnice daly na něco jiného? Třeba na důchody? Ale to je už moc poťouchlý nápad, takže úvahu nad smělými plány raději zakončím s výkřikem zlatý voči uvidí realizaci...