Je to taková ta situace, kdy jsou dva muži a jeden z nich je magor a teď jde o to, který z nich. Bohužel jeden z nich je policejní prezident a druhý ministr financí. Pokud ministr financí Miroslav Kalousek skutečně vzal telefon a krátce po veřejné pohrůžce předsedy vlády, že vyhodí každého ministra, který bude volat na policii, vyhrožoval policejnímu prezidentovi, pak skutečně svoje angažmá ve věci letadel CASA přetáhl hodně daleko za hranice zdravého rozumu. Pokud ale naopak policejní prezident nebude schopen svoje tvrzení doložit a neprokáže existenci tří telefonátů ze středy 4. července, pak zůstane Černý Petr v jeho listu a měl by složit funkci.

Toto by platilo pro normální stát, ovšem v Blbákově je to jinak, načež se ukáže, že Kalousek sice telefonoval, ale že to tak nemyslel, a že policejní prezident sice něco řekl, ale myslel to jinak a že o žádný nátlak nešlo. Úplně stranou zůstává otázka, zdali nákup španělských letadel byl dobrá volba a zda se neměla koupil letadla italská. Orientační cenové srovnání by mělo být triviálně jasné, letadla CASA slouží v třinácti zemích světa. Samozřejmě je každé v jiné modifikaci. Když si půjdete koupit fabii, můžete za ni zaplatit úplně jiné peníze než soused, který má taky fabii, ale s jinou výbavou. Přesto se nedá říct, že ta či ona fabie je unikát a není možné posoudit, zdali se za ni platilo málo nebo hodně, jak se o tom snaží přesvědčit veřejnost ministr Kalousek a každým takovým tvrzením pozbývá na důvěryhodnosti.

Tahanice kolem otázky, co kdo řekl a kdo komu telefonoval, jsou folklorní hříčka. Podstatné jsou peníze a věci došly tak daleko, že se k jádru přece jen dopracujeme. Půjde to ztuha a každá taková taškařice, jako je ta, jíž jsme byli svědky ve čtvrtek, znamená ztrátu voličské podpory vlády, která měla historickou šanci dělat dobré, ba nutné věci na základě největší parlamentní většiny v popřevratové éře.