Kdyby posluchač nevěděl, že hovoří místopředsedkyně Strany zelených, musel by mít dojem, že poslouchá běžnou, nepříliš obsažnou řeč člena strany lidové, tolik se podle Kuchtové obě strany podobají, až téměř jedno jsou. Největším překvapením ale asi bylo, když jihočeská matka, sveřepá protitemelínská bojovnice, dala stejný důraz na podporu jaderné energetiky i obnovitelných zdrojů. To ještě z úst žádného zeleného nezaznělo! Nikdo z delegátů ale nepovstal a nezeptal se, proč tedy zelení tak urputně bojují proti Temelínu a blokují dostavbu elektrárny. Asi si všichni byli vědomi, že jde o političku z koaliční strany, a proto nechtěli její náhlý obrat rozpitvávat.

Mnohem lépe hovořil Jiří Paroubek. Stejně jako Kuchtová se vlichocoval do přízně křesťanských demokratů, ale na rozdíl od ní šel až do dávné minulosti a shledal, že KDU-ČSL a ČSSD mají stejné kořeny, historii a zkušenosti. Obě strany podle něj mají „stejné nebo obdobné prožitky z dob fašistické diktatury a následně i komunistického režimu“. Patrně mu uniklo, že za protektorátu ani jedna strana neexistovala a po Únoru byla ČSSD zčásti zlikvidovaná, zčásti vyhnaná a zčásti pohlcená komunisty, zatímco lidovci přežívali v závětří Národní fronty. Možná ale měl předseda sociálních demokratů na mysli svoji zkušenost z komunistického režimu, kdy se vyšplhal až do nejvyšších pater národněfrontovní Československé strany socialistické. Potom by pochopitelně nebyl ze strany delegátů k protestu důvod, lidovci i Paroubek mají z té doby skutečně podobné prožitky.

Nikdo v sále se ale neozval ani během Paroubkových závěrečných slov, kdy šéf sociální demokracie vychvaloval úspěchy, jichž dosáhli společně pod vedením jeho strany. Pravděpodobně lidovci zapomněli, že za Jiřího Paroubka už byli jen zástěrkou pro jeho vládnutí s komunisty. Proč do toho ale taky šťourat, přece si nepohněvají svého budoucího koaličního partnera, zvlášť v době, kdy strana začíná podle svého zvyku stáčet kormidlo doleva a chovat se jako opozice v koalici. Nejednoho delegáta ale asi napadlo, jaká škoda, že nepozvali Vojtěcha Filipa, vždyť kdo ví, jakého partnera kromě nich Paroubek do koalice přibere.

Je jen otázka, zda si křesťanští demokraté uvědomují i tu možnost, že je předseda ČSSD potřebovat vůbec nebude, protože si vystačí s komunisty – a třebas v podobě menšinové vlády s jejich podporou, když už ne rovnou v koaličním spoluvládnutí.