Žijeme první týden v abnormálních podmínkách, na jaké nemohou pamatovat ani ti, kterým je sto let. Žijeme v podmínkách přísného omezení, a že podle výzkumů jen pětina občanů to považuje za zbytečnost, je neuvěřitelné. 

Mám osobní zkušenost jen z bydliště, tedy z vesnice za okrajem Prahy, a skutečně tu každý dodržuje příkaz nosit roušky a pohyb osob je minimální.

Je ovšem třeba myslet na to, že je to doopravdy běh na dlouhou vzdálenost. Opatření by se měla projevit až tak za týden, až doběhnou deseti až patnáctidenní lhůty. Je třeba počítat i s tím, že něco jiného je skutečný počet nakažených se skrytou nákazou, počet nemocných a počet nemocných označených po vyšetření. Vážně nemocných je pět, jeden zjevně na hranici smrti a bude mu aplikován zkoušený, dosud neschválený prostředek.

Je třeba počítat tím, že budeme postupně ztrácet trpělivost, otupovat, budeme čím dál víc rozmrzelí. Velmi pravděpodobně nás čekají špatné zprávy.

Role Evropské unie

Unijní orgány se zasadily o to, aby šiřitelé obsahu typu Netflix ulevili přetíženým datovým sítím prostě tím, že sníží kvalitu obrazu, a tudíž stáhnou datový objem. To je bezpochyby správné opatření a kdyby z Bruselu přicházela takováto rozumná opatření, určitě by ubylo euroskepticismu. 

Současná krize znamená pro koncept unie výzvu. Není pravda, že národní státy jsou přežitek a že jsou toxické. Příklad s Netflixem je politicky ukázkový: ano, to je něco, co by národní státy zařizovaly zdlouhavě a s pochybným výsledkem. Střechový orgán to udělá rychle a účinně. Přitom princip subsidiarity by měl být základem celého konceptu. Nedělejme si iluze, že budoucí odchod pandemie jaksi automaticky usnadní reformu unijních institucí. 

Vliv ale pandemie bude mít, tím spíš, že národní státy po ranách zdravotních budou hojit rány ekonomické. To možná bude ta nejtěžší trhací zkouška, jakou unie za dobu své existence zažila.