K případu ruského agenta se vyjádřil v televizi vicepremiér Karel Havlíček. Odmítl ruské výhrůžky českým politikům a řekl, že o odvetných krocích lze uvažovat až poté, co podezření bude potvrzeno tajnými službami. Z toho vyplývá, že je zaděláno na pěknou šlamastiku.

Tajné služby nebo policie nebo kdokoli by mohl předložit jasný důkaz, kdyby byl ruský agent lapen, prohledán, jed určený českým politikům objeven a agent dotlačen k doznání. Což je absurdní, neuskutečněná a neuskutečnitelná vize. Onen údajný atentátník je podle zveřejněných informací ruský diplomat a momentálně je mimo jakýkoli dosah našich orgánů, ať tajných nebo veřejných.

Nicméně realita zůstává realitou a je tu někdo, kdo naprosto bezpečně a mimo jakoukoli pochybnost ví, jak to je: jsou to Rusové. Pokud skutečně vyslali do Česka agenta s tajným úkolem, musí teď se zájmem a potěšením sledovat vývoj české odezvy. Načasované je to perfektně – covidová epidemie je v Česku uspokojivě zvládnuta po stránce epidemiologické a pomaličku zabředáme do fáze ekonomických problémů. Vláda, která si získala přinejmenším od části veřejnosti uznání za rázné a včasné řešení pandemie, se teď ocitne ve dvojí palbě. Ono to bylo vidět i v televizním pořadu, ve kterém vicepremiér Havlíček naplano hovořil o tvrdých opatření, která nastanou, když… Z jedné strany to byl opoziční politik Ivan Bartoš, ten kritizoval vágní a zdrženlivý vládní postoj. Šéf komunistů Vojtěch Filip se neuchýlil od linie a jednoznačně se postavil na ruskou stranu. Stanoviska jsou nesmiřitelná.

Nastává další kolo zápasu o gubernizaci České republiky. Zatím jsme všechny předchozí kola prohráli – nejostudnější se týkalo amerického radaru v Brdech. Tehdy ruská agentura zvítězila K.O. a Česko ztratilo hodně na své důvěryhodnosti jako spolehlivý spojenec.

Dá se čekat, že se do věci vloží Hrad, tato bašta ruské agentury u nás. Je nepředstavitelné, že by si Miloš Zeman dal ujít útok na tajné služby a na akt servility vůči Kremlu. Má čerstvý zářez na pažbě, jeho štvanice stála život Jaroslava Kuberu. Teď má šanci ukázat znovu, co dovede a že v oboru podrývání a štvaní nemá u nás rovného.

Co má dělat vláda? Samozřejmě že vyhoštění dotyčného Rusa je to absolutně nejmenší a to nejnutnější, co může udělat. Čekání na dobrozdání tajných služeb je pouhý alibismus. To nepřijde a přijít ani nemůže. Vláda má pravomoci ke konání suverénních kroků. Pokud nechce pokračovat v tragické tradici mnichovského podvolení, Benešovy smlouvy se Stalinem a moskevských protokolů z roku 1968.