Tvář kampaně
Když se má něco změnit, je třeba se ptát, kdo by co ze změny měl. Tady je to jasné. Švejnar počítá s tím, že by měl slušnou šanci na zvolení, protože příští volby se Klaus už nebude moci účastnit a Švejnarovi pořád leží v hlavě slušná podpora veřejnosti, jak vyplynula z výzkumů veřejného mínění. Pro změnu volebních systémů je u nás příznivá nálada vždycky, když jsou nějak prachpodivné volby a všechno pak jde šejdrem. Pak se vymýšlí, jak to udělat, aby výsledky dopadly jinak. Potíž je v tom, že o změně systému mají rozhodovat ti, kdo byli zvoleni systémem stávajícím, a mnozí z nich pak si dokáží vypočítat, že podle nového systému by už se možná do parlamentu nedostali.
Přímá volba by se parlamentu bezprostředně týkala v tom, že by parlament ztratil na volbu prezidenta vliv. Poslanci a senátoři by museli dobrovolně pustit klubko nitek z rukou. Proč by to měli dělat?
Pro krásné oči Jana Švejnara, nic jiného mě nenapadá. Pak taky pro blaho státu, ale tuhle nehoráznost jsem dodal jen pro zasmání.
Takže, co s tím Švejnarem? Proč s takovou úporností chce osedlat zdechlého koně? Vyzývali ho, aby se politicky angažoval, aby se stal významnou politickou figurou. Ale zase – kde, v jaké straně? Aby zakládal stranu, takhle pošetilý není. Takže nakonec ten kůň přímé volby je přece aspoň nějaký prostředek, jak se udržet v centru pozornosti, pro případ, že by se šance z roku 2008 za pět let měla opakovat.
