O občanských demokratech to samozřejmě platí také, jenže rozdíl tu je. Viditelná část pražské ODS ztratila soudnost a jde jí jenom o pozice, o přístup k pražskému penězovodu, a je jedno, s kým k penězům bude přistupovat. Nejde jen o jedno město a jeden region. Pražská ODS se otevřeně postavila proti vlastnímu vedení. Už teď vše došlo tak daleko, že Petr Nečas na to bude muset nějak reagovat. Floskule o "volnosti regionálním uskupením" jsou sice líbivé, jenže mají hrozivé dopady. V podstatě ODS poskytuje politické krytí regionálním kmotrům, kteří si pod její firmou dělají svoje kšefty. Je to amorální a má to zhoubný dopad na politické ovzduší v celé zemi. Jakpak se na ODS a její vedení dívá občan, když je zahrnován zprávami o doslova kriminální činnosti lidí s modrým ptákem na klopě? Zdá se, že tato "volnost regionům" má co dělat s popřevratovým naivismem. Pragocentrismus je jeden extrém a "volné použití strany k osobnímu účelu" je druhý extrém. Je třeba najít fungující kompromis.
Na pozadí jednání ODS - ČSSD se vyloupla jako sympatická figura postava Jiřího Dienstbiera mladšího. Ten zatím neměl mnoho příležitostí se projevit, ale už teď je zřejmé, že si zachoval charakter, když se zásadně vyslovil proti eventuální koalici ČSSD - ODS. Přitom už existuje projekt, podle něhož by se Dienstbier uplatil poslaneckým místem a oranžový předseda Hulínský by si s modrým protějškem historicky padl kolem krku - a volič nechť se jde bodnout. Jako se drze ptal Stalin "kolik divizí má papež", tito Hulínští se ptají "kolik miliónů na kontě má volič". Dienstbier zatím prohlašuje, že za ním s takovým nápadem nikdo nepřišel. Kéž mu ten postoj vydrží. Sociální demokracie potřebuje inteligentního, vzdělaného a charakterního předáka.
Byla by to vítaná změna.
