Ještě nikdy žádná země, která je ve válečném stavu, byť jde o formu konfliktu zcela novou a mezinárodním právem jen nepřímo definovanou, nezkoumala práva nepřátel tak důkladně a otevřeně jako to dnes činí zákonodárci Spojených států. Nejde o právnické slovíčkaření, byrokratickou tupost ani svatý zápal, ale o potvrzení a definici principů na nichž stojí západní civilizace.
To, že vlivní konzervativní senátoři vládnoucí strany ve shodě s politickými oponenty řeší tyto principiální otázky často v rozporu s výkonnou mocí, svědčí nejen o zdravé životnosti amerického politického systému opírajícího se o funkční ústavu, ale zároveň dokazuje Evropanům, mateným mediálně povrchní znalostí Amerilky, že president Bush není nadán autokratickými pravomocemi a nelze tedy na něj vše svádět.
Senátoři McCain, Warner a Specter, částečně i na žádost vyšetřovatelů CIA obávajících se případných žalob z porušování lidských práv, prosadili nové směrnice pro vedení výslechů tzv. "koercivními metodami". Jasné je to u vojáků. Ti budou smět vyslýchat zajatce striktně jen podle třetího článku Ženevské konvence, který dovoluje prakticky jen identifikaci zajatce. Vytěžování informací bude výsadní doménou zpravodajců.
Kámen úrazu je ve vyšetřovacích metodách CIA. I pověstné zneužívání vězňů v Abú Ghraib bylo nechtěným důsledkem nezvládnutého vyšetřování právě ze strany CIA. Třetí článek Ženevské konvence nevypočítává pouze mučení působící fyzickou bolest a poškození zdraví, ale uvádí i ponižování lidské důstojnosti.
Také v prvním článku Konvence OSN proti mučení je mučení definováno jako "každý čin, který vědomě způsobuje jiné osobě silnou bolest nebo utrpení, ať již fyzické nebo psychické". Metod, které mohou způsobit uvězněnému člověku psychické utrpení, je mnoho a často závisí na prostředí, z něhož vězeň vzešel. Stačí nahlédnout do klasické literatury: Dmitrij Karamazov ze slavného románu Dostojevského si stěžoval, že ve vězení nejvíce trpí tím, že mu bachaři neuctivě tykají. A to, prosím, bylo v carském Rusku, které co se týče lidských práv mělo prachšpatnou pověst. Zadržení na Guantánamu si zase stěžují, že je vyslýchání ženami uráží a působí jim psychická traumata.

Bílý dům se rozpor mezi ústavními právy a vězněním bez žaloby pokusil obejít internačními tábory mimo území USA, kde s jistou dávkou představivosti lze tvrdit, že se na ně ústava USA nevztahuje. A právě tuto kličku nejvíce kritizují McCain se Specterem a Warnerem.
Samotnou diskusi o použitelnosti mučení lze rozdělit do dvou hlavních kapitol. Tou první je oprávněnost použití mučení v případě, že by zachránilo tisíce nebo jen stovky životů. Akademicky se tomu říká hypoteza "situace tikající bomby": vyšetřovatel ví, že bomba je někde načasována, ale neví, kde. Její výbuch způsobí obrovskou katastrofu. Za jakých okolností a jestli vůbec může použít "donucovacích prostředků" vůči zadrženému atentátníkovi? Vlivný liberální profesor práva z Harvardu Alan Dershowitz, rozhodně ne obdivovatel Bushovy vlády, si v tomto případě servítky nebere: "V takové situaci je přípustné třeba zapichovat jehly pod nehty, pokud jsou sterilizované. Mučení by však mělo být nařízeno soudem."

Podle průzkumů veřjného mínění jen 36 procent Američanů zcela odmítá mučení. V Evropě je to necelá polovina respondentů. V době alžírské války se i ve Francii vesele mučilo.
Situace tikající bomby" je tvrdý filosofický i právní oříšek. Většnou se i velmi humanitně orientovaní vykladači zákonů shodují, že se vzácně mohou vyskytnout okolnosti, kdy je v zájmu zachování četných lidských životů třeba nad porušením zákona přivřít oko.
Druhá kapitola je striktně praktická. Do jakého momentu utrpení je mučení spolehlivou metodou získání pravdivých informací a kdy se mučený, aby ulevil bolesti přizná už úplně ke všemu? Většina "odborníků" (takovým bych tedy být nechtěl) se shoduje, že výpovědi získané drastickým mučením jsou zcela nespolehlivé. Surové fyzické mučení několikrát odsoudil i prezident Bush s tvrzením, že nebylo a není americkými vyšetřovateli používáno. Ale jak hodnotit třeba výpověď Abu Zubejdy, který vyšetřovatelům prozradil co chtěli vědět po několika hodinách mučení produkcí rockové skupiny Red Hot Chilli Peppers? Já bych prásknul všechno asi daleko dříve.

Zakopaný pes je v používání právě těchto nedefinovaných "zvláštních donucovacích prostředků". Představitelé administrativy celkem logicky tvrdí, že nemohou tyto metody zveřejnit, protže pak by se na jejich použití teroristé mohli připravit ve výcvikových táborech (neboť nejde o vyvolání nesnesitelné fyzické bolesti) a metody by ztratily účinnost..
Reportér televizní sítě ABC Brian Ross, který má velmi dobré informace z vnitřních kruhů CIA, nedávno v interview tvrdil, že právě tyto neobvyklé, hlavně psychologické metody jsou účinné. Jako příklad uvedl tzv. "water boarding", kdy se vyslýchaný v jakési plastikové fólii potápí pod vodu a vyvolává se u něj strach z utopení. Tímto způsobem výslechu se údajně podařilo odhalit plán atentátu na nejvyšší mrakodrap v Los Angeles, který byl již v pokročilém stadiu realizace, a odhalit dalších jedenáct plánů teroristických operací včetně útoků na mosty a tunely v New Yorku. Některé zajatce ale nezlomí ani nejhorší nátlak. Simulaci topení prý nejdéle vydržel Chalid Mohammed, otec strategie zničení Světového obchodního centra - celé 2,5 minuty. Když se ho vyšetřovatelé pokusili zlomit tím, že mu hrozili vybitím rodiny včetně dětí, Chalíd jim děkoval, že takto se děti setkají s Alláhem dříve než on...
Předseda senátního Justičního výboru Arlen Specter je nekompromisní konstitucionalista a k nelibosti Bílého domu znovu v pondělí potvrdil, že bude bojovat za právo zadržených soudně se domáhat propuštění. Dosavadní návrh zákona totiž neumožňuje zadrženým využívat petičního práva Habeas Corpus, které je jedním z pilířů amerického justičního systému.
"Věřím, že pokud se tento spor dostane k Nejvyššímu soudu, dostane se Kongresu ústavního poučení o než si čas od času koleduje.," řekl Specter novinářům.
Habeas Corpus, převzatý s britského zvykového práva už někdy před 300 lety dává obžalovaným právo nechat vlastní uvěznění prověřit soudem. Pro prezidenta Bushe a Republikány, kteří budou v listopadových volbách horko těžko usilovat o udržení legislativní většiny je to nepříjemná překážka, nahrávající liberálním Demokratům. Rebelující zákonodárci naopak tvrdí, že dodatek zákona jim přivede k volebním urnám nerozhodnuté liberální voliče inklinující ke konzervativním idejím.
Habeas Corpus byl v americké historii suspendován pouze jednou, a to prezidentem Lincolnem za občanské války.
Bushův politický tábor se brání tvrzením, že přijetí dodatku dávajícího vězňům právo Habeas Corpus jen zavalí soudy žalobami a byrokraticky zneefektivní válku s terorismem. Arlen Specter má silné spojence nejen v McCainovi, Warnerovi, ale i v rozhodnutí Nejvyššího soudu, který původní plán procesů navržený z Bílého domu označil za neústavní.

Za druhé světové války stačilo japonské jméno a šikmé oči a celá rodina skončila na základě prezidentského příkazu F.D. Roosevelta v internačním táboře v poušti. V těchto táborech nikdo nezahynul a děti vychodily školu, ale bylo to protiústavní omezení svobody na základě presumpce kolektivní viny. Trvalo 40 let než byla tato internace prohlášena neústavní a jejím obětem se dostalo odškodnění. Dnes se rozhoduje o právech nepřátel zadržených se zbraní v ruce ještě v době boje. Rád bych věřil, že je to důkaz síly a převahy "atlantické" civilizace.