28.3.2024 | Svátek má Soňa


Trocha černého optimismu

6.9.2022

Ano, pravdu má geniální kreslíř Kemel, když si povzdechl „kde jsou ty časy blbé nálady“. Jobovy zvěsti se na nás valí takovým tempem, že to naše Těžkoslovensko, pardon, Těžko, by se mělo přejmenovat na Staré Strašecí. Takže coby starý muž, poprvé jsem se atomové války bál tak někdy v deseti a pak mockrát, nabídnu tu inzerovanou trochu černého optimismu.

Připomenu Haška: Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo. Opravdu dobře nebude ještě dlouho, podělal to čínský virus a teď i Putinova válka. Vystrašení lidé demonstrují na Václavském a bude toho víc, zvou je tam lidi, kteří nemají nejmenší ánunk, jak dostat káru z bláta. Dostat ji ven nejde už proto, že bláta přibývá a nikdo neví, kam to povede. Když Babiš vyčítá Fialovi, že si neví rady, je to stejná pitomost, jako když Fiala vyčítal při covidu Babišovi, že si neví rady. Nedělám teď chytráka, říkal jsem to už tenkrát. Nikdo si s tím neví rady. Ten průser je monumentální. To je to černé.

Teď k tomu optimismu.

Něco se musí stát. Tady nejde o to, jestli dostaneme pět tisíc na ruku nebo deset nebo nic a budeme nosit v obýváku tuplovaný svetr Pekarové nebo ne. Tady hrozí zhroucení ekonomiky. Čistě cynicky si myslím, že ti co ekonomiku opravdu řídí (a nejsou to vlády), tedy ti co mají ty miliardy, to nepřipustí. Možná přejdeme na něco jako válečné hospodářství (Putin opravdu vyvolal válku) a válka byla vždycky iniciátor inovací. Něco se stane. Nevím, co. Nikdo to neví. Náplasti a regulace a výjimky to nejspíš nebudou.

Ale nikdy se nestalo, aby se něco nestalo, abych parafrázoval Haška.

Aston Ondřej Neff