Pro Evropskou unii znamenala covidová pandemie zkoušku: znamenitý byl nápad koupit za výhodných podmínek vakcínu pro celou sestavu a osvědčit tak mohutnost a atraktivitu a schopnost vyjednávat a mít autoritu. No, nevyšlo to. 

Z pozice očkovance se zdržuji nějakých zásadních projevů: Brusel pohořel, dlouhý nos na něj udělali Britové i Maďaři, ale je tu i druhá stránka. Kdyby dal od vakcíny Brusel ruce pryč a řekl, chlapci, obstarejte si to sami, jste si jisti, že by to Babiš a jeho parta dokázali? Když nedokázali objednat ani plnou dávku toho, co Unie vyjednala a Česku nabídla? Ale obraťme list.

Píšeme jinou kapitolu. Pandemie všude opadává, je na čase obnovit normální život. Zdálo se, že rozumné řešení pro přinejmenším evropský normální život bude pas, který umožní volné cestování po celém kontinentu. Je ale zjevné, že to nepůjde tak snadno, jak by se zdálo. Podle stávajících smluv nemůže žádný Brusel členským státům podmínky vnutit. Členské státy si střeží své právo podmínky nastavit po svém. Co s tím?

Ono se to nějak vyřeší, protože zevnitř každého státu je obrovský tlak ve prospěch uvolnění. Nějaká pravidla nastavena budou, více méně normální stav obnoven bude a poté nezbude než si přát, aby se to svinstvo nevrátilo na podzim znovu. Nad Evropskou unií ale zůstane jeden velký otazník.

Jsou tu prvky bez otazníku. Volný trh, bezesporu. Sjednocení norem, kéž by dostoupilo dál. každé uvolnění pro podnikání bez ohledu na hranice je vítané. Kéž by toho bylo víc, a že je toho hodně, co překáží a mělo by se odstranit.

Kdyby tu nehrozila vidina superstátu řízeného lidmi bez tváře, jací dnes Unii reprezentují k její hanbě, jako je von Leyen nebo Borrell, dohoda na covidpasu by se uzavřela velmi brzy. Jde v podstatě o sladění norem a to je nezpochybnitelně v zájmu všech. Pokud by ale měl covidpas být dalším krokem k superstátu řízeného těmi umělými mumiemi, tak raději seďme ještě pár týdnů doma na zadku, ono se to nějak vyvrbí.