Za komunistů obchodníci s botami nestávkovali, protože kdyby někdo stávkoval, zavřeli by ho za protistátní jednání, to zaprvé, a zadruhé, vedoucí "prodejen s obuví" byli lhostejní socialističtí námezdní pracovníci a bylo jim všechno jedno.

Teď budou stávkovat lékárníci. Panu Rathovi ani panu Paroubkovi škodu nezpůsobí, znepříjemní život jen zákazníkům, kteří půjdou pro svůj acylpyrin zbytečně. Je těžké k tomu zaujmout stanovisko. Není pravda, že "lékárníci mají marži 29 procent", jak se ukázalo. Třebaže to Rath tvrdí a uvěřil jsem tomu i já a psal jsem o tom (za což se omlouvám), ve skutečnosti se marže lékáren, tedy koncových prodejců, pohybuje mezi 12 až 15 procenty. Je to tedy polovina toho, s čím operuje Rath. Jiná věc je, že v jiných oborech jsou marže mnohem menší. Je dvanáctiprocentní marže skutečně tak malá, že by lékárník musel zavřít krám?

Není divu, že ani jedna strana, ani druhá otevřeně neinformují občany. Občané jen platí, na jedné straně nemocenské pojištění (oni i zaměstnavatelé), na druhé straně platí za mnohé léky. Problém je v tom, že v našem zdravotnictví dominuje socialistický systém. Takzvané pojištění je fakticky daň (protože je to povinné, musí se to platit, ať to platí kdokoli, vynuceně a je jedno, jak se to jmenuje) a suma toho, co se platí, se přerozděluje podle vyhlášek. Ty vyhlášky jsou nutné, protože jinak by panovala obrovská zvůle a lékaři podplacení dýlery by předepisovali léky horem dolem. Už teď předepisují. Při větší - aspoň - spoluúčasti by nejlepším kontrolorem byl pacient. Takhle je všechno socialisticky každému jedno - doktorovi jako pacientovi.

Jedno je jisté, tříhodinová protestní stávka nevyřeší vůbec nic. Rathův úmysl "šetřit" je možná dobře míněný, ale za socialismu jsme podobných reforem zažili mnoho. Páně Rathův chozrasčot nic nepomůže, jako nepomohl komunistům - protože socialistický systém čehokoli je naveskrz špatný a osudově, principiálně nefunkční.