Zatímco profesor Fiala je neviditelný a neslyšitelný (Neznáte? To je přece předseda ODS), do veřejné debaty vstoupil Václav Klaus se svým Institutem po boku. Varuje před ekonomickými důsledky současných opatření a odmítá, jak říká, zdravotnický a medicínský absolutismus. 

Aniž by popíral nebezpečnost epidemie, upozorňuje na nebezpečí, že přijímaná opatření nakonec způsobí tak závažné ekonomické ztráty, že se promítnou i do zdravotní péče a v důsledku způsobí vážnější škody, než sám koronavirus. Opakovaně prosazuje princip trade off, tedy něco za něco. V úvodníku jsem to minulou středu formuloval takto: Je třeba nastavit taková opatření, aby se hospodářství udrželo v chodu, minimalizovaly se ztráty a ty ztráty aby byly medicinálně řešitelné – a taky politicky únosné. Snadno se to řekne, ale co to je, politicky únosné? Kolik mrtvých? Trade off je z tohoto hlediska správný princip, ovšem musí se vyjasnit, co se směňuje za co.

Naše exekutiva šla cestou restrikce a bez diskuse – úspěch je v tom, že zatím nedošlo k výstřelkům, kdy se hroutí instituce a pacientům není dopřána péče, protože kapacity nestačí. Ovšem jsou zavřené klíčové výrobní podniky a služby hynou. Chceme to? Kdy to skončí? Za jakých podmínek? To jsou ty klíčové otázky trade off.

V pondělí se spustil systém chytré karantény. Zde se Václav Klaus staví jednoznačně proti. Má pochybnosti o tom, jak úředníci budou zacházet se získanými daty. No, zatím ty největší skandály s machrováním s daty se týkaly soukromých subjektů, nikoli států. Facebook nestydatě obchodoval s daty klientů a u nás je v živé paměti skandál kolem firmy Avast, zaměřené na ochranu klientů, jako bokovku si dala prodej jejich dat. Tady zase Klaus ohřívá svoji vlastní ideologickou polívčičku. Do jeho trade off musí vstoupit i další faktory. Jeho útok na experiment, který sotva začal a výsledky ani nemůže mít, je zaslepený, demagogický a předpojatý. Rozum do hrsti: když budu uvažovat něco za něco, pak ochotně sdělím svoje stanoviště (můj operátor ho stejně zná, pozor, to není zavedení nové sledovací techniky, ale je to využití stávající praxe) výměnou za to, že nebudu muset dřepět doma a mohu se vydat do kina nebo na výstavu (jedno i druhé bude otevřené). Opravdu to nebudu považovat za blbej kšeft.

Takže znovu k jádru věci. Hledání rovnováhy je správné a zasluhuje veřejnou debatu. Ukazuje se, že Andrej Babiš ani Jan Hamáček se nedokáží přenést přes hranice každodenních úkolů – ty zřejmě vykonávají v mezích možností a sil a to není málo. Debatu o dalším směřování za rámec každodennosti otevřel až Václav Klaus, tedy člověk koncepční. Bohužel ani on není schopen překročit vlastní stín. NIcméně téma k debatě a hledání východiska tu je.

A ještě něco. To, co se děje, není český problém. Jsme součástí světového problému, přinejmenším celoevropského. Kdyby tak v čele Evropské unie stál někdo koncepční! Bohužel tam stojí autorka střihu na stejnokroje pro těhotné tankistky Bundeswehru. Což ale bohužel nic nemění na skutečnosti, že se podařilo ekonomický stroj zbrzdit, ale uvést ho znovu do pohybu – a za to se Václav Klaus správně přimlouvá – nepůjde jen na české půdě.