Samozřejmě škodí základním zájmům České republiky. Samozřejmě buduje její obraz jako spolku, který si nedovede vládnout. Samozřejmě, že vytváří nejistotu. Samozřejmě je nejistota smrtelné prostředí pro ekonomiku a doplatíme na ni všichni. O tom všem není nejmenšího sporu.

O idealistických pohnutkách Jana Kalvody a pana Melčáka nelze nic než než pochybovat. Ale tato pochyba nám není nic platné. Události dostaly vlastní dynamiku a je těžko odhadnout, jak dopadnou.

Česká politika se pohybuje v prostoru bez pravidel, bez kultury, bez autority. Dlouhodobé cíle jsou pojem neznámý. Ústavní krize je něco jako "živný roztok". Zde mohou rozbujet osobní i skupinové ambice, protože:

• neexistují pravidla
• nelze určit viníka
• tudíž nikdo nemá osobní odpovědnost
• čím déle to trvá, tím méně se komu chce věc řešit
• funguje dočasná vláda, která je očividně schopná řídit stát a na niž je možno posléze všechno špatné svést

Za této situace může každý politický subjekt hrát svoji vlastní, osobní hru. Paroubek chce volby co nejdřív, protože svoji brutálně populistickou kampaň načasoval a její síla by mohla za měsíc, za šest neděl vyprchat, lidi by mohli začít přemýšlet a ti chytřejší by se mohli před jeho billboardy začít smát;

ODS chce volby odložit, protože je bez koncepce, bez koncepčního vůdce a věří, že se za měsíc, za šest neděl situace nějak zklidní a věrní voliči přestanou pokukovat po TOP 09;

komunistům to všechno může být v podstatě jedno, svůj šik mají jistý, do parlamentu se dostanou a na současných potížích mohou názorně demonstrovat marasmus demokratického systému;

lidovci budou dál hrát svoji roli hosta na kterékoli svatbě.

No a z těchto předpokladů je možno sledovat a hodnotit aktuální postoje oněch stran. Uvidíte, že to funguje.
Jen ten konec to nepřiblíží, ale zase - není to vlastně jedno?