Poslední zprávy naznačují další vzrůst obliby TOP 09, a tedy náznak toho, že by na naší politické scéně mohlo dojít k trvalejší změně. Od dob Miloše Zemana a Václava Klause jsme byli zvyklí, že levé a i pravé části politického spektra dominovala jedna strana, vlevo ČSSD, vpravo ODS. K nim se vždy družily menší straničky, které dříve nebo později z parlamentu zmizely. S výjimkou trvalek v podobě lidovců a komunistů. Zástupci KDU-ČSL už ale ve sněmovně letos nezasedli a u stalinistů je to jen otázka času. Jejich členská základna vymírá a oni ji nemají kým nahradit.

Jenže dvě nejsilnější strany procházejí pozvolným úpadkem. ČSSD potřebuje silného, bezskrupulozního vůdce, jinak se mění ve spolek chaotů - dnes, kdy si navíc odložila sjezd až na příští rok, v ní dochází k útlumu. Vzpomeňme, v jakých troskách se ocitla, když z jejího čela odešel Miloš Zeman. Nyní, po rezignaci Jiřího Paroubka, bude vývoj podobný, protože Bohuslav Sobotka ani Michal Hašek rozdrobenou stranu uřídit nedokážou. ODS si rozparcelovali regionální kmotři a Petr Nečas na jejich zkrocení síly nemá a mít nejspíš nebude. Tyto mafie pochopitelně odrazují voliče, nejmarkantněji je to vidět v Praze, a neprůhledné srůstání politiky s podnikatelským prostředím táhne stranu do propasti. Věci veřejné stihne patrně osud Strany zelených, zazáří a zase zhasnou, ovšem jejich vůdcové beztak měli zaměřeno na pražskou komunální politiku, k té nejvyšší přišli v podstatě jak slepý k houslím. Říká se dokonce, že tato původně marginální stranička byla zprivatizovaná několika nejvýznamnějšími pražskými podnikateli jako záloha za slábnoucí ODS.

Zatím to tedy vypadá, že dominantní stranou v České republice se stane TOP 09. V čele má charizmatického Karla Schwarzenberga a obratného Miroslava Kalouska, vedení tvoří většinou zkušení političtí matadoři přišedší z KDU-ČSL a důležitou součást tvoří starostové znalí poměrů v malých městech. Dosud má strana všechny trumfy v rukou, je nová, žádným malérem neposkvrněná a lidé jsou nakloněni radikálním krokům. Je ale otázka, jak to bude s její oblibou vypadat, až se její ministři pustí ve svých rezortech do plánovaných škrtů a restrukturalizace.

Více nám napoví podzimní volby. I když se budou konat v době, kdy reformy ještě příliš bolet nebudou, určité tendence voličské přízně se jistě projeví. Buď "topka" skutečně ovládne politickou scénu, anebo se srovná s těmi dvěma dosud nejsilnějšími stranami - každá ale bude s mnohem menší voličskou základnou. Pak bychom sklouzli k modelu, který dnes v Evropě začíná převládat - žádný hegemon a navíc celkové oslabení levice.