Česká strana sociálně demokratická je na tom podle předvolebních průzkumů dost bledě, o druhé místo v tabulce se přetlačuje s komunisty a na ně se pomalu dotahujícími občanskými demokraty. Je to bohužel způsobeno i jejím nevýrazným účinkováním ve vládě.

Premiér Sobotka sice po celé volební období vystupoval ve stylu lidovecké „klidné síly“, což se jistě řadě voličů líbilo, ale jiní u něj naopak postrádali potřebnou razanci, která je pro sebevědomou stranu nezbytná. Marná sláva, přestože byla vláda - aspoň z pohledu levicového voliče - v řadě věcí úspěšná, nedokázal tyto klady před veřejností dostatečně prezentovat. Jeho donedávna kolega, první místopředseda vlády Babiš si řadu kladně hodnocených kroků přivlastnil a vydával je za své, zatímco nepopulární kroky odmítal a sváděl na koaliční partnery. Zejména tedy na sociální demokraty, kteří jako jediní ze současných parlamentních stran mu mohli být aspoň částečně nebezpeční.

Vidina volební porážky tedy přiměla sociální demokraty ke změně ve vedení strany a snaze o nový styl. V čele partaje nahradila nepříliš charismatického Sobotku dvojice Zaorálek - Chovanec, v níž ministr zahraničí funguje jako lídr a šéf vnitra jako předseda strany, kdežto dosavadní předseda se stáhl do ústraní a věnuje se už jen své funkci premiéra (a při té příležitosti i své vlastní předvolební kampani).

Lubomír Zaorálek nyní přichází s pokusem o novou tvář strany. Ukončil spolupráci s americkými poradci, kteří účinkovali v neúspěšné kampani Hillary Clintonové, a místo mítinků na náměstích vyhání partajní špičky mezi pracující, sázeje víc na osobní kontakt než na masová shromáždění. Ostatně takové akce nejsou nijak levnou záležitostí, ČSSD má už teď hluboko do kapsy a navíc nad ní stále visí Damoklův meč v podobě více než trísetmilionového dluhu vůči dědicům advokáta Altnera. V případě nutnosti zaplatit vysouzenou částku by se tento dluh zřejmě proměnil v rozsudek smrti pro dosud stále nejsilnější levicovou stranu, jíž by po zaplacení zbyly jen oči pro pláč a propadla by se do nicoty.

Co budou Zaorálkovi tyto změny platné, se teprve uvidí, každopádně se jím vedená strana chápe sebemenší příležitosti jak ulovit voliče. Zaorálek sám se nedávno dokonce převlékl do středověkého kostýmu na husitských slavnostech, rád by předělal i vzhled Lidového domu na modernější, na což mu nezbývá čas (a nejspíš ani peníze), a tak nechal aspoň změnit předvolební billboardy. A jelikož je dobrý každý hlas, předseda sněmovny Hamáček oprášil strašáka poplatků u lékaře a v nemocnicích, jejichž znovuzavedení připustil šéf hnutí ANO. Dávno vyčpělé téma, které dnes už děsí málokoho, by sice pár hlasů navíc přinést mohlo, ale strmý vzestup předvolebních preferencí z toho určitě nekouká.

Sociální demokracie tedy hledá sebemenší příležitost, jak upoutat pozornost občanů a přitáhnout je k volebním urnám. To se sice podařit může, zda bude jejich hlas ale patřit zrovna socialistům, je ve hvězdách.

Nezbývá než vsadit na nulový koaliční potenciál pravděpodobného vítěze voleb. To se ve světle bouřlivě se rozvíjející kauzy Čapího hnízda jeví jako možné vyústění povolební situace, kdy by zbylé strany možná daly (i bez komunistů) dohromady pravo-levou koalici s nadpoloviční většinou. Jenže ani to není nijak jisté. Jelikož policie, vždy „čirou náhodou“, zasahuje už do skoro každé předvolební kampaně, není vyloučeno, že vytáhne z rukávu další eso - kauzu OKD. A v tom případě by se sociální demokracie asi už skutečně mohla jít klouzat.