Tohle jsem nečekal: Jadernou elektrárnu v Dukovanech dostaví korejská firma KHNP. Premiér Fiala oznámil že Korejci tam dostaví dva bloky a vláda s nimi vyjedná opci na dva další bloky, teď už v Temelíně. Co si o tom myslet?

Čekalo se, že vláda schválí v podobě zákonného přílepku další etapu realizace Green Dealu. V ní se rozšíří okruh komodit zatížených emisními povolenkami. Nejsou žádné přesvědčivé studie o dopadech těchto opatření, projednávaných a postupně schvalovaných v posledních deseti letech – za účasti všech vlád poslední dekády. Co to vyvolá, se prostě neví: benzín prý stoupne o dvě koruny za litr, ale také možná o deset nebo patnáct. Zdraží se vytápění. Zdraží se tím pádem všechno. O kolik, ani to nikdo neví. Spočítáno to není, ale určitě to zachrání planetu, kde sedm miliard lidí usilovně pracuje na industrializaci. Přebírá ji od zelenajícího evropského bloku.

Už hrozilo nebezpečí, že se o dopadech zeleného šílenství začne mluvit. Mimo jiné že se bude mluvit o tom, že se zásadní ekonomická direktiva vloudí do zákoníku v podobě přílepku k zákonu už existujícího. Do toho přijde vláda s dohodou s Korejci. Na první pohled a poslech to vypadá sympaticky. Dosud se jaksi samozřejmě počítalo s tím, že zakázku na jeden Bruselem odsouhlasený blok dostanou Francouzi, za podmínek financování stanovených bruselskou notifikací, která drží rentabilitu výsledku tak u země, aby nekonkurovala větrníkům a solárům. Dostanou to Francouzi a Francouzi za to v Bruselu zařídí, aby klacků pod nohy bylo vrženo co nejméně.

Teď najednou Korejci.

Momentálně má rozhodnutí ten efekt, že se víc diskutuje o Korejcích a jejich jaderkách než o tom, že náš průmysl dostane v příštích létech definitivní ránu do vazu. Byl to záměr anebo jen vedlejší efekt vládního nečekaného rozhodnutí? Vláda možná ví, že se žádná jaderka stejně stavět nebude a je to tedy jedno, jestli v červenci roku dvacet čtyři oznámí stavbu jednoho nebo čtyř bloků. Výbušný materiál se neodvážila projednat, přesněji řečeno, tvrdí že se neprojednával a vypouští kolem něho kvanta mlhy. Hlavně aby byl klid a nemluvilo se o tom, o kolik zchudneme jak tvrdě dopadne náš průmysl. Klid má přednost.

Neklid samozřejmě nastane v Paříži a následně v Bruselu. Na notifikaci na dva, neřkuli čtyři bloky pro Korejce si počkáme. Na schválení dalších směrnic nikoli, ty už schváleny byly – Babišovou a posléze Fialovou vládou. Pěkně postupně, aby se veřejnost nedozvěděla, co se chystá a jaké to bude mít následky.

Co se stane dál? Bezprostředně nic moc. Mlha vládě nevydrží navěky a dříve či pozděbude muset rozjet proces, který má kořeny v dílčích krocích deset let dozadu. Reakce bude o to tvrdší, že i oficiální bruselská politika hovoří o nutnosti Green Deal revidovat. V rozmezí pěti let čekejme žluté vesty, u nás je máme oranžové nebo červené. Každá napínaná guma jednou praskne.