Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek jde blíž k lidu. K pracujícímu lidu, dlužno poznamenat. Nejenom tím, že oblek distinguovaného politika zamění při husitské slavnosti za středověký kostým, ale i některými výroky. Tím posledním ale skutečně zaperlil.
Doslova prohlásil: „Neplatit zaměstnancům slušnou mzdu je darebáctví. Když někdo říká, že jeho byznys by zkrachoval kvůli minimální mzdě, vlastně říká, že není schopen podnikat tak, aby zajistil zaměstnancům normální život, a měl by přestat podnikat. To má pro naši zemi nulový význam.“
Pravda, pan ministr, toho času zároveň volební lídr ČSSD, míří na jinou cílovou skupinu. Však se taky na sociálních sítích ozvala na jeho adresu řada pochvalných výkřiků. Můžeme citovat aspoň jeden za všechny, toto napsal jistý Bob Čáp:
„Zaorálek má naprostou pravdu. Proč bychom měli brát ohledy na podnikatele, kteří neumí podnikat tak, že zaručí lidem, kteří pro ně pracují, důstojnou mzdu? Česká republika není žádný podnikatelský inkubátor, ve kterém si můžete zkoušet podnikat. Nechť ti, kteří neumí zaměstnance zaplatit, udělají prostor na trhu těm, kteří mají lepší nápady a lepší organizační schopnosti.“
Jak vidno, svůj cíl si Zaorálkovy věty našly. Je ale diskutabilní, zda to prospěje sociální demokracii, podobným slovníkem by se totiž vůbec ohánět neměla. Navíc to není jenom ministr zahraničí, před ním to byl tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, který s vážnou tváří přirovnal živnostníky k parazitům, nedávno zas předseda Senátu Milan Štěch, pro něhož jsou OSVČ pseudopodnikatelé. Teď tedy statisíce soukromníků slyší, že jsou darebáci.
Sociální demokraté si udělali nepřátele v početné skupině našich občanů. Zapomínají, že tito jimi opovrhovaní a daněmi odíraní živnostníci dávají práci dalším lidem a navíc živí své rodiny – počet dotčených osob tedy vzrůstá řadou téměř geometrickou. Že spoustu z nich jejich slova rozčílila, je nabíledni. Že ale nerozumným tlakem na zvyšování minimální mzdy (za hlasitého potlesku odborářského bosse Středuly) mnohé donutí k likvidaci jejich firmy a propouštění zaměstnanců, je mnohem vážnější. Podobně to dopadne s velkými, často zahraničními firmami. Ty si to propočítají a pokud se jim výroba i přes daňovou optimalizaci a miliardové dotace od státu a EU nebude rentovat, jednoduše sbalí fidlátka a odstěhují se dál na východ, třeba až do Asie.
Nedá se říct, že by to byl vydařený začátek volební kampaně, pane ministře.