Americké bořiče bunkrů dopadly na tři místa, kde Íránci mají své pekelné kuchyně na výrobu atomové bomby. Jestli bomby vyřadily opravdu z provozu íránský atomový program, to jisté není. Zřetelný výsledek je v tom, že se teď spojila pokroková levice s ajatolláhy kamenujícími ženy a Číňany a Rusáky. Lukáš Pollert už má vtipný nápad, že Írán, Izrael a USA nemají smět startovat na OH… Vidlák zatím svůj vtip neosvědčil, ale dočkáme se.

Jedno je ale zřejmé. Vize Íránu jako jaderné síly děsila každého soudného člověka v jakémkoli postavení. Kdo by si přál jadernou bombu v rukou ajatolláhů? Ve sci-fi knížce Měsíc mého života, psal jsem ji před čtyřiceti lety, jsem se zmiňoval o Blízkém východu jako o ploše písku slitého atomovými bombami do skleněné desky. Írán má k této vizi nakročeno. Takže znovu, děsí to každého soudného člověka. Jistě i Rusy a Číňany. Mají své zájmy a prosazují je všelijak, ale k fandění atomovému Íránu nemají žádný důvod.

Kdo ale vzal bombarďáky a íránským podnikem přinejmenším zatřásl? Spojené státy americké.

Celý život slyším žvásty o „světovém četníkovi‟, až na to, že on je takový četník opravdu zapotřebí. O nějaké Evropské unii nemá smysl uvažovat, ta degenerovala do parazitní struktury prosazující extremistickou zelenou ideologii. Ale v Evropě pořád jsou velké státy, které v minulosti hrávaly i celosvětovou úlohu. Zase, ať už byla jakákoli a hodnotíme ji jakkoli, s Německem se muselo počítat. Francie ovládala půlku Afriky a část Asie. Španělsko dominovalo v Jižní Americe. Dnes jsou tyto státy svým vnitřním socialismem tak ochablé, že si nechají jakýmisi Hútii omezovat obchod s partnery v Asii, abych uvedl aspoň jeden pobuřující příklad.

Kéž by je americké bomby probudily. Je hezké, že se začíná zbrojit, ale nejdůležitější je odhodlání k akceschopnosti. Zatím jsme jen u řečí.

Aspoň že tak. Není to tak dlouho, kdy se šily těhotenské uniformy pro tankistky v rámci modernizace obrněné vozby.