Protože ve zhruba desetiminutovém projevu nelze říct všechno, co by člověk chtěl, a i to málo je nutné zredukovat, lze považovat včerejší novoroční projev Václava Klause za dostatečně obsáhlý a přiměřený.

Prezident se věnoval zejména naší a evropské ekonomické situaci, na jejíž vývoj se oproti minulému roku dívá spíš pesimisticky. Pochopitelně ale probral stručně i další aspekty našeho politického a společenského života, přičemž se neopomněl zmínit o různých nátlakových skupinách, "které stále nechtějí pochopit, že nelze získávat na úkor druhých a že ústupky v jejich prospěch nelze uskutečnit zcela jiné – v jejich očích spravedlivější – přerozdělení bohatství v zemi."

To by ale nesměl být předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka, aby se jej Klausova slova hluboce nedotkla. Podle pana Sobotky "nelze paušálně odsoudit jako sobecké ´nátlakové skupiny´ ty, kdo protestují proti chybám vládní politiky". Šéf socialistů bohužel poněkud zevšeobecňuje, prezident měl samozřejmě na mysli nejrůznější odborové a další levicové organizace, které se začnou hlasitě ozývat pokaždé, když se vláda odhodlá byť jen k náznaku úsporného opatření. Předseda ČSSD si svým výrokem odboráře a levicové aktivisty předchází, ale patrně si neuvědomuje, že jejich sotva půlmilionová základna už dávno nereprezentuje zájmy pracujících a že odbory - coby prodloužená ruka Lidového domu a nevolená politická strana - už svou sílu ztratily.

O tom ostatně svědčí minulý rok - jediná vážná akce, k níž se navíc odbory hlásily jen velmi ostýchavě, byla výzva lékařů "Děkujeme, ocházíme" zkraje roku. Doktoři se tehdy nerozpakovali kvůli svým mzdovým požadavkům vyhrožovat obyvatelům republiky smrtí a bylo velkou chybou Nečasovy vlády, na jejíž straně stála převážná část občanů, že nakonec lékařům ustoupila.

Jenže to bylo taky vloni všechno - jednodenní stávku dopraváků vzali občané vesměs jako příležitost k happeningu a ostentativně dávali najevo, že jim stávkující můžou vlézt na záda, poté se konalo ještě několik demonstrací, z nichž nejdramatičtější byl během jedné z nich střet s Miroslavem Kalouskem. Tato šarvátka aspoň zastřela smutnou skutečnost, že demonstrantů bylo jen několik stovek, ostatně jako při jiných akcích v průběhu roku, přičemž ta poslední, listopadová, skončila přímo jako fraška.

Pan Sobotka se tedy rozhořčuje zbytečně - prezident Klaus pojmenoval odbory zcela správně jako nátlakové skupiny. Svého času mívaly odbory, zvlášť v demokratických zemích, své opodstatnění, jenže dnes je většina jejich tehdejších požadavků už součástí pracovního práva a navíc s postupným tříštěním národního hospodářství díky technologiím ztrácejí stále více důvod ke své existenci. A tak už tady není žádná masová revoluční základna, dnes jde o nevelké spolky zaměstnanců, kteří pro sebe žádají, a to většinou velmi nevybíravými metodami, výhody na úkor všech ostatních. Vzhledem k jejich praktikám lze tedy jen litovat, že naše právo neumožňuje zacházet s nimi jako s obyčejnými vyděrači.