Dejme tomu, že jsem dědeček (jsem dědeček, ale teď budu ještě větší dědeček) a mám vnouče (mám vnučku, ale teď budu mít jakoby vnoučka Pepíčka). Pepíček mi klade otázky a já (v roli Dědečka) odpovídám:

Pepíček: Dědečku, proč bude vládní krize?

Dědeček: Protože pan prezident nechce jmenovat pana Babiše premiérem kvůli trestnímu stíhání a kvůli střetu zájmů.

Pepíček: Proč má být pan Babiš potrestaný?

Dědeček: Protože neprávem dostal dotaci na stavbu hospody Čapí hnízdo.

Pepíček: Proč mu ji dali?

Dědeček: Protože si o ni řekl, ačkoli na ni neměl nárok.

Pepíček: Proč tedy nepotrestají ty, kdo mu ji dali?

Dědeček: To se u nás nedělá, Pepíčku.

Pepíček: Škoda, že mu ty peníze dali. Místo hospody se mohlo postavit něco užitečnějšího.. Třeba silnice.

Dědeček: Kdepak, Pepíčku. Za tyhle peníze se u nás stavějí rozhledny. Horší je ale ten střet zájmů. On ten pan Babiš, kdyby byl předseda vlády a zároveň mu patřila firma Agrofert, bylo by to špatné, protože firma Agrofert dostává dotace od Evropské unie a taky dostává zakázky od státu. No a kdyby byl pan Babiš ministerský předseda, tak by šéfoval státu, který dává jeho vlastní firmě zakázky. Chápeš přece, jak by to bylo špatné, přestože je ti teprve deset let.

Pepíček: To by bylo hrozně špatné. Mám nápad. Tak ať ta Evropská unie řekne panu Babišovi, že mu žádné dotace nedá a úředníci ať nedávají Agrofertu státní zakázky! To je nápad, viď, dědo! Někomu to řekni a žádná vládní krize nebude.

Dědeček: Tohle může napadnout jen desetiletého kluka. Takhle to nechodí. Až budeš velký, pochopíš to.

Pepíček: A ty to chápeš, dědo?

Dědeček: Ne. Pojďme si povídat o něčem jiném. Posledně ses ptal na tu teorii relativity. Ta je jednoduchá. Představ si, že stojíš u kolejí s lampičkou a kolem jede vlak...