Naše pozice ve věci uznání vojenského křídla Hizballáhu je jeden z mála projevů aktivní české diplomacie. Toto není hodnocení, zda je to postoj správný nebo nesprávný. Je aspoň nějaký a to je jev v bezbarvé české zahraniční politice málo vídaný.

Ale abychom byli spravedliví, polistopadová česká politika vůči blízkovýchodní oblasti byla výrazně proizraelská. To je chvályhodné. Izrael je jediná autentická demokracie tohoto světakraje. Jeho vznik je spojen s aktivní pomocí tehdejšího Československa a to je něco, na co se v Izraeli nikdy nezapomnělo. Izrael je trvale vystaven genocidní hrozbě a od listopadového převratu ho podporujeme.

Náš postoj ve věci Hizballáhu je diferencovaný. Jde o politicko – vojensko – teroristický subjekt. Jeho záměry vůči Izraeli jsou jednoznačné, směřují k jeho zničení. Zvlášť složitá je situace v Libanonu. Tato země byla před padesáti lety výkladní skříní ideje, že různá náboženství a různá etnika spolu mohou žít v míru a užívat si luxusního života v přírodním prostředí naplňujícím představy ráje. Pak přišli politici a ideologové a nastala občanská válka a obrovské utrpení a to, že z Libanonu dnes neteče krev, je malý zázrak. O stabilitu se tam stará Hizballáh. A co teď s tím?

Česká diplomacie radila nešťourat do vosího hnízda. Dosáhlo se jakéhosi kompromisu a jak to tak bývá, kompromisy jsou předurčeny k trapným vyústěním. Evropská unie, i přes české rady, uznala z britské iniciativy vojenské křídlo Hizballáhu za teroristickou organizaci. Rozdíl mezi civilním a vojenským křídlem je asi takový, jako mezi KSČ a Lidovými milicemi. Co k tomu dodat víc?

Obecně vzato, je dobře, že Evropská unie označila vojenské křídlo Hizballáhu za teroristickou organizaci, třebaže to nebude mít bezprostřední praktický pozitivní efekt. Je to aspoň náznak změny postoje, od mnichovanských ústupků k principiálním stanoviskům.

Ty skutečně principiální kroky nastanou, až se proti islamistickému terorismu přikročí efektivně. To neznamená žádné humanitární letecké nálety. To znamená uškrtit finanční toky, které terorismus živí a umožňují. Což samozřejmě znamená dohled a monitorování, tedy přesně to, kvůli čemu se teď zvedl celoevropský pokřik, který otřásá mimo jiné německou politikou.

Mimochodem... i ten pokřik někdo financuje. Kdopak asi?