Je to pražská záležitost, ale v jistém smyslu s obecným dopadem. Stalo se nedávno,že nějaká paní utíkala v metru a proběhla zavírajícími se dveřmi a pes zůstal venku. Vlak se rozjel a chudák pes to nepřežil. Je kolem toho debata, obšírně a s rozumným odstupem o tom referuje iDnes.

Vzpomněl jsem si na historku, taky se stala v metru, ale už je to hezká řádka let. Na eskalátoru kluk měl rozvázané tkaničky a se zasekly mu do schodu, takže si kluk natloukl. Byla z toho polízanice a snad i žaloba na Dopravní podnik.

Názory byly i jsou různé. Zajímá mě ale ten názorový proud, který tehdy i dnes vinil Dopravní podnik. Vychází z předpokladu, že někdo se má postarat a zabezpečit a ochránit a zabránit atd. Od občana se čeká, že bude plynout prostorem v absolutním bezpečí a nemusí se o sebe postarat. Prostor se musí upravit tak, aby nemohl jedince za žádných okolností nijak ohrozit. Osobní odpovědnost je přežitek. Ochrana je to obecný trend. Řeknete, že ze mne mluví starý boomer. Ano, budete mít pravdu. Dnes jsem si v mailu s jedním taky starým boomerem notoval. Napsal mi: Děti na tříkolce s helmou, bezpečnostní pásy dokonce na zadním sedadle v autě, v tělocvičně už neskáčou přes koně, mohly by si zlomit vaz, v noci nesmí do lesa, skauting nesmí svěřencům zakázat mobil. Učitelky se bojí jít s dětmi plavat. Děti musí mít pitný režim, zakazují se táborové ohně v přírodě, petardy, ohňostroje uf ... psí život na obojku.

V tom je podstata. Absolutní bezpečí je psí život na obojku. Abych se vrátil k nehodě v metru a k nápadům, co všechno se má nebo dokonce musí udělat, aby se něco podobného nemohlo stát, aby pes nezůstal venku.

Přitom řešení je nabíledni: nebejt blbej, přemejšlet a o psa se postarat. Beznadějně boomerské uvažování! Ta paní holt udělala chybu a pes to odskákal. Jenže možnost udělat chybu je jedna ze součástí svobodného života.

Ano, beznadějně boomerské uvažování...

Sledujte mě na Twitteru