Prezident Petr Pavel vetoval novelu zákona o rozpočtové odpovědnosti. Rád bych viděl toho naivku, kdo čekal opak. Novelu odmítl už senát a prezident ji vetovat musel, pokud by neměl popřít všechno, co dřív na veřejnosti hlásal. Týrání Filipa Turka a Macinkova kohabitace, která vejde do dějin politologie, s tím nemají co dělat. Prezident by novelu nemohl podepsat, ani kdyby do Ankary letěl s Babišem jedním letadlem na sousedních sedadlech a celou cestu by na čtverečkových papírech hráli námořní bitvu. Nepodepsal ji a dosavadní tahanice přerostla do opravdové války. Už nejde o uraženou ješitnost jednoho Turka. Jde o podstatu.

V čem novela spočívá? Připomeňme. Je zaměřená především na obranu a infrastrukturu. Výdaje na obranu nad 2 % HDP se podle ní nepočítají do výdajových rámců. Pokud jde o infrastrukturu, počítá s navýšením výdajových rámců o výdaje na strategické infrastrukturní stavby podle liniového zákona (doprava, energetická bezpečnost, velká vodní díla, jádro apod.). Jestli vám to něco připomíná, pak ano. Německo loni v březnu uvolnilo „dluhovou brzdu‟ (Schuldenbremse) v podstatě se stejným uplatněním, až na to, že to byla ústavní změna a jde o stovky miliard eur. Aby to Německo mohlo udělat, byla k tomu třeba dvoutřetinová většina v Bundestagu: konsenzus v podstatě přes celé politické spektrum. To je u nás nemyslitelné, protože jedeme „Babiš kontra Antibabiš‟ a dohoda možná není. Prezidentovo veto je součást této nedohody.

Novela (podobně jako německé odbrzdění) má zafungovat asi jako sytič při startování motoru. Prostě přidáme palivo a motor se rozběhne. V případě Německa bych věřil, že se to může povést. Němci všechno dělají důkladně a dotahují to do konce. Rozhodnou se zachránit planetu i za cenu zničení vlastní ekonomiky. S tou planetou je to všelijaké, ale zabít ekonomiku se jim daří. Takže šlápnou na dluhovou brzdu a zatáhnou za táhlo sytiče, aby mohli dál zachraňovat planetu a neskončili na huntě.

U nás? Babišova vláda ve snaze zalíbit se „našem lidem‟ nevykazuje zrovna moc racionality. Připomeňme třeba Babišovu snahu o podíl na rekonstrukci Ukrajiny (aby se zalíbil podnikatelům) a zároveň škrcení peněz na pomoc Ukrajině (aby se zalíbil svým voličům). Úplně racionální by bylo, kdyby vláda financovala obranu a infrastrukturu z daní. Proboha, od čeho jiného ty daně jsou? Berte ale moji poznámku jako smutný žert. Vím, že jsme v jednadvacátém století a že celou oblast někdejšího Západu ochromil mor zvaný sociální stát. Takže ty peníze „na obranu a infrastrukturu‟ nakonec stejně prožereme, jako vždycky.

Kdyby se to ale nestalo a novela (ta projde i přes prezidentovo veto) zafungovala opravdu jako sytič a ekonomika by se rozjela, Babiše tu budeme mít i přes další volební období a možná ještě déle.

Což je noční můra toho kvokajícího hejna, kterému se říká opozice.