Jak jinak to charakterizovat, než že předseda senátu Miloš Vystrčil, občanský demokrat, vycenil zuby. Setkal se s Milošem Zemanem, podle všeho jednali jak o cestě na Tchaj-wan, tak o výhrůžném dopisu, který si měl objednat prezidentův kancléř, aby vystrašil Kuberu. K dohodě podle všeho nedošlo a vzhledem k vyceněným zubům Miloše Vystrčila hned tak nedojde.

Vystrčila popudilo, že čínský diplomat vyhrožoval senátu, aby neblahopřál nové tchajwanské prezidentce ke zvolení. Je to obdoba dopisu, který přispěl k rozhození psychického stavu Jaroslava Kubery, že z toho dostal infarkt. Čínská ambasáda, povzbuzená opakovanými akty české servility, si osobuje právo diktovat ústavním činitelům, co mají dělat, nebo nemají.

Co si z toho vybrat? Nebudeme sklánět hlavu, řekl doslova Miloš Vystrčil, ovšem poté, kdy čeští předáci opakovaně hlavu sklonili a prezident ji má trvale ohnutou. Formulace, že se cesta stává čím dál reálnější, se ovšem dá vysvětlit jako pozvednutí hlavy, i jako sklonění hlavy.

Pozvednutí hlavy by to bylo, kdyby formulace znamenala: ještě jeden Mynářův dopis a balím kufr smět Tchaj-wan.

Sklonění hlavy by to bylo, kdyby formulace znamenala: já si nechám líbit všechno, ale musím vést statečné řeči, aby si lidi nemysleli, že jsem takový patolízal jako Miloš Zeman.

Musíme počkat na další dopis nebo telefonát nebo kdoví co. Pak budeme vědět, na čem jsme, jestli je v čele senátu člověk s páteří, nebo takový hadr, jaký vlaje na Hradě.