Jako chvályhodné ocenila většina komentářů seriózních médií středeční rozhodnutí vlády požádat o dvouletý až tříletý odklad embarga na ruskou ropu. Jedná se o novém evropském balíčku protiruských sankcí a embargo na dovoz ropy v něm nechybí. Už teď se netají skepsí Maďarsko i Slovensko a ukrajinský ministr zahraničí Kuleba už dopředu označil disidenty za komplice válečných zločinů.

Chladnou hlavu je třeba zachovávat i za války. Za předpokladu, že svobodný svět je odhodlaný se bránit, avšak nemíní překračovat hranice EU a NATO (ostatně tím postojem usvědčuje válečného zločince Vladimíra Putina ze lži), nezbývá mu než uvalovat sankce a všemožně pomáhat zemi napadené agresorem. Všechno má ale svoje hranice. Kdyby ekonomické sankce měly ekonomicky ochromit a politicky následně destabilizovat ony země svobodného světa, Vladimír Putin by tím dosáhl přesně toho, čeho dosáhnout chce. To by si měli političtí jestřábi uvědomit a měl by to vzít v úvahu i pan Kuleba, jakkoli lze okolnostmi ospravedlnit příkrost jeho rétoriky.

Takže česká vláda doporučuje něco mezi přijetím sankce na ropu a jejím odmítnutím. Je to takové, jako kdybyste přistoupili k hulvátovi mordujícího někoho slabšího a řekli mu:

„Ty ošklivý, nech toho a nebo ti za dvě hodiny dám pár facek.“

Je směšné si myslet, že Rus bude poctivě pumpovat a dva tři roky čekat, až mu EU řekne: „A šmytec, my už vozíme ropu z Kataru.“

Málo platné, ať se to komu líbí nebo nelíbí a ať to vyznívá nebo nevyznívá cynicky, ale podpora Evropy Ukrajině může pokračovat a k něčemu vést jen pokud Evropa zůstane silná.

Až bude po všem, a kéž by to bylo co nejdřív, můžeme spřádat úvahy o slabomyslnosti energetické politiky diktované fanatickou levičáckou ideologií enviromentalistů, kteří udělali z energetiky náboženství, uhlí a jádro poslali do pekla, větrníky a soláry instalovali na oltář, aby se daly vzývat jako svátost, a zadem natáhli roury do Ruska, aby bylo čím topit a svítit a na co jezdit. Dokud se následky tohoto kontinentálního zločinu nepodaří aspoň trochu odčinit, budeme muset tančit mezi vejdi a český nápad „facka ano, ale až za dva tři roky“ do této disciplíny patří.