Andreji Babišovi se můžeme smát, že prohlašuje na setkání lídrů frakce Evropského parlamentu Patrioti pro Evropu v Madridu Green Deal je mrtvý, když on sám ho na Evropské radě odsouhlasil, tedy nevetoval. Smát se můžeme i tomu, jak jeho věrný Patrik Nacher ujišťue, že Babiš schválil jen právně nezávazný dokument – rámcovou dohodu: to je vskutku vysvětlení k popukání, protože nebýt rámcové dohody, neměl by Petr Fiala v další kapitole této tragédie co schvalovat. Nejdřív plány a pak se holt staví. Podpis Andreje Babiše na Green Dealu nikdo nevymaže, ani Patrik Nacher.

Jenže je to zjištění, které je úplně k ničemu.

Situace je dnes zcela jiná než byla v prosinci 2019, kdy Babiš zvedal pro Green Deal ruku. Nikdo netušil, že končí Zlatý věk, kdy všechno fungovalo, špinavá výroba se stěhovala z Evropy do Číny, z Ruska plynul levný plyn, lidem se viditelně líp a líp dařilo, takže bylo možné budovat lepší zítřky. Titanic brzy na to narazil na ledovec reality, nejdřív v podobě celosvětové epidemie a o dva roky později rozmetání zavedeného evropského řádu v důsledku ruského útoku na Ukrajinu. Babiš prostě obrátil kabát, korouhvička se otočila, což neznamená, že se SKUTEČNĚ vítr neobrátil. Green Deal je neudržitelný bez ohledu na to, jestli to Babiš říká nebo neříká.

Háček je v tom, že „Brusel‟ s ním nic neudělá, dokud se absolutně nezmění politika klíčových států Unie, zejména Franciie a Německa. Tam jsme ale spíš svědky rozvratu. Ve Francii je bezvládí a Německo k němu nemá daleko poté, kdy pokus CDU o racionálnější přístup k migraci vyhnal do ulic statisíce rozhořčených pokrokových občanů. Dokud bude toto trvat (jako že bude), Babiš si může kabát oblékat naruby a límcem dolů a stavět se při tom na hlavu, ale nic se nezmění. Víme, že zrušení aut do deseti let je nesmysl… ale automobilky proti němu neprotestují. Nebo z jiného soudku: Brusel může stokrát vykřikovat cosi o nutnosti společné obrany, ale národní státy nemají žádnou obranu hodnou toho označení. Úpadek prezentovaný Bruselem je jen projekce úpadku evropských států a žádní Patrioti s tím nehnou, dokud nedojde k zásadním změnám v klíčových zemích Evropy.

Babišovo extempore v Madridu má tedy smysl snad jen pro domácí publikum před českými volbami. Lídr opozice úpěnlivě akcentuje, že frakce Patriotů nabývá na síle v Evropském parlamentu (přitom síla EP je v podstatě nulová) a dává najevo, že ANO je proevropské – pokud Patrioti jsou evropští. Je to tanec mezi vajec, jak říkala svou specifickou češtinou moje italská přivdaná tetička Cesarina. Jde o přilákání euroskeptických hlasů, ale zároveň se má rozptýlit podezření, že to znamená příklon k Rusku tak, aby to kremrole nepoznaly a myslely, že Babiš je taky Rusák.

Při tanci mezi vejci ale nakonec nějaké to vejce přece jen zařve a v krajním případě tanečník uklouzne a nabije si hubu.

Zatímco tančil v Madridu, na domácí scéně se ANO přidalo k neuvěřitelnému tažení ministryně Černochové proti národní iniciativě zaměřené na nákup a výrobu dronů pro Ukrajinu. Nasazena vojenská policie, uzavřeno spojenectví s vybranými soudruhy z ANO. Je to ještě směšnější exhibice, než Babišovo třeštění v Madridu. Jako moderátor ve smyslu uklidnění už do toho zatím opatrně vstoupil i prezident.

Že se Černochová rve s Pekarovou Adamovou o volební lídrovství SPOLU v Praze, to je věc SPOLU. Ale aféra s drony je výsměch občanské aktivitě v podpoře Ukrajiny. Proto se ANO a SPD tak horlivě chopily spoluúčasti.