Tanec kolem Kajínka
Kajínkův případ je samozřejmě ve zcela jiné dimensi. Žádné nacionalistické anebo rasové vášně se nekonají. Nicméně sílí podezření, že fatálně selhala jak policie, tak justice a celý případ, medializovaný nyní až do absurdnosti, vrhá snad ještě horší stín na jeden ze základních pilířů demokracie než aféra kolem právnické fakulty v Plzni. Tam šlo "jenom" o "normální korupci". Tady se rozkrývá zrůdné propojení podsvětí s policií a snad, nedejbože, i se soudní mocí.
Na spadnutí je obnova procesu. Jenže, vyřešila by ten problém? Nevypukly by teď ty největší vášně, kdy by veřejnost, zmagořená sdělovacími prostředky, rozhodovala o vině nebo nevině? Laici, v podstatě na základě informací o nulové hodnotě, protože jde o informace zprostředkované, neověřené a neověřitelné, "hlasují" o vině a nevině. Zatím je to jaksi na nečisto, v internetových anketách.
Představme si, co by nastalo, kdyby zasedl skutečný soud.
Jen toho Masaryka, ať koukáme, jak koukáme, nikde kolem nevidět.
Když pomineme Jiřího Paroubka, samozřejmě.
